Nový magazín o VPN a internetové bezpečnosti.

Proč se nepřipojím k Rekonstrukci státu

Stranu svobodných občanů i mne v poslední době oslovují voliči s otázkou “připojíte se k iniciativě Rekonstrukce státu?” Odpovídám, že nepřipojím. V tomto článku chci shrnout své důvody, ačkoliv Rekonstrukci státu považuji za zajímavou iniciativu.


Ano, jde o zajímavou, ale podle mne naivní iniciativu. Rekonstrukce státu se sama označuje za občanskou lobbistickou akci a spočívá v tom, že se snaží zavázat politiky k prosazování požadavků této iniciativy. Někteří politici se k Rekonstrukci státu přidávají buď proto, že věří v účinnost požadovaných devíti opatření na korupci nebo proto, že si chtějí vylepšit svůj veřejný obraz (PR). V tomto článku uvádím komentáře k jednotlivým opatřením. Na jeho konci shrnu svůj postoj a k čemu se hlásím.

Politika bez tajných sponzorů
Rekonstrukce státu: Jde de facto na transparentnost politických stran odůvodňovanou jednak tím, že politické strany dostávají příspěvky (dotace) od státu a také tím, že jsou někdy zřejmě financované z tunelování veřejných zakázek. Rekonstrukce státu sama přiznává, že transparentností nedojde k odstranění problému, ale jen ke ztížení skrytí původu prostředků (“Pokud budou strany muset hospodařit transparentně, velmi se jim ztíží možnost černého financování jejich činnosti a volebních kampaní.”).
Karel Zvára: Jde o snahu o léčbu symptomů, nikoliv o odstraňování příčiny problému. Pokud se politické straně podaří skrýt původ “černých peněz” (jak o nich píše Rekonstrukce státu), bude vše vypadat dobře. Všichno bude čisté a nablýskané a ta špína pod kobercem prostě nebude vidět. Příčinou problémů je systém dotování politických stran (chtějí to snad jednotliví daňoví poplatníci, kteří to ve skutečnosti platí?) a možnost získávat bez vůle dárce prostředky (tím dárcem je opět daňový poplatník). Je snad lepší, když si z těchto peněz nějaký “tunelář” zaplatí dovolenou či nové auto? Recept Svobodných je: odstraňovat přerozdělování (dotace), nahrazování soukromé činnosti státem (např. státní zakázky) a regulace (i za podporu zákona lze jistě dostat nějaké to všimné – pokud na tom zákonu někdo konkrétní vydělá – doslova).

Majetková přiznání politiků

Rekonstrukce státu: Jde o požadavek na povinné elektronické majetkové přiznání nejen zvolených zastupitelů, ale všech, kteří se podílejí na rozhodování o veřejných penězích.

Karel Zvára: Politici nejsou při výkonu poslaneckého mandátu vázáni jen na práci v Poslanecké sněmovně. Přinejmenším mohou přednášet, psát knihy, vytvářet software či poskytovat další služby. Pokud jsou zároveň státními úředníky, nemohou podnikat ani být ve statutárních orgánech. Autor této části zřejmě odkazuje na podobné “zdroje financování” jako v předchozím bodě – na úplatky z veřejných zakázek, z podpory legislativy a podobně. Platí tedy totéž co v předchozím případě – problém nebude odstraněn, jen se skryje (prostředky potečou místo k poslanci třeba k jeho kamarádovi). A až se to provalí, budou podporovatelé Rekonstrukce státu opět frustrovaní ve stylu “když nezabralo ano tohle, tak to už nemá ani cenu se snažit”.

Tvrdím, že politik je člověk jako každý jiný. Není tedy důvod, aby někdo jiný měl právo strkat mu nos do peněženky nebo do postele (či vířivky). Politik není veřejným majetkem, zodpovídat by se měl ze své činnosti, pro kterou ve volbách získal mandát. Pro pochopení si, prosím, nejprve přečtěte celý článek.

Za skutečné řešení problému s obohacováním se jedněch (těch, kteří jsou u moci) na úkor jiných (těch, kteří odvádějí daně) považuji výrazné zmenšení objemu přerozdělování a regulací. A aby si Parlament hned po volbách nemohl dělat cokoliv (“do voleb daleko, voliči zapomenou..”), prosazují Svobodní tzv. lidové veto. Protože kde nic není, ani sebelepší kmotr nepřerozdělí.

Smlouvy na internetu

Rekonstrukce státu: Podobně jako na Slovensku, měly by všechny smlouvy státu a veřejných institucí být zveřejněny na internetu.

Karel Zvára: Souhlasím, jen si nemyslím, že je k tomu zapotřebí vytvářet nějaký specializovaný registr. Koneckonců, i k jeho vytvoření by se asi musela vypsat nějaká (nadlimitní) veřejná zakázka.

Zrušení anonymních akcií

Rekonstrukce státu: “Zákon o střetu zájmů má bránit tomu, aby osoba, která rozhoduje o veřejné zakázce, měla přímý zájem na vítězství konkrétní firmy. Tento zákon je ale snadné obejít, když není možné zjistit, jaká fyzická osoba je konečným příjemcem peněz z veřejných zakázek či dotací. Anonymní akcie „na majitele“ jsou jedním z nejjednodušších nástrojů, jak skutečné příjemce peněz utajit: majitelem akcie je vždy ten, kdo listinu fyzicky drží v ruce, neexistuje jakákoli evidence. Zrušení – respektive zaevidování – anonymních akcií je proto prvním důležitým krokem k tomu, aby bylo možné dohledat skutečné příjemce veřejných peněz.”

Karel Zvára: Oceňuji autory textů za to, že se snaží být přesní a formulovat důsledky korektně. Mají pravdu, anonymní akcie jsou asi nejjednodušším způsob jak skrýt svoji identitu. Jenomže není zdaleka jedinou. Co se stát třeba dodavatelem vítěze soutěže? Pokud zakázka zakazuje subdodavatele, potom lze přece “dodávat” pro nějakou jinou zakázku a tak převést prostředky. Nebo se skrýt v anonymitě za nějakým bílým koněm? Pokud taková možnost napadla mne, napadne jistě i ostřílené “hráče”. Řešení Svobodných je stále stejné: Stát by měl vybírat co nejméně peněz a tedy i co nejméně utrácet. Pokud bude objem veřejných zakázek např. jen 5% z objemu současného, bude kvůli jejich malému počtu každá pod mnohem větším dohledem veřejnosti. I díky smlouvám na Internetu.

Konec trafik ve státních firmách

Rekonstrukce státu: “V dozorčích radách mají sedět lidé dostatečně kompetentní k tomu kontrolovat manažery firmy. Například bývalí úspěšní manažeři, odborníci na účetnictví a zadávání zakázek nebo na technologie týkající se dané firmy. Politici bez patřičných zkušeností nemohou vedení firmy dobře kontrolovat, a v řadě zemí smějí proto obsadit jen část postů v radě, někde vůbec žádné. Je proto potřeba zavést pravidla pro obsazování dozorčích rad státních firem vhodnými odborníky.”

Karel Zvára: Stát by neměl podnikat, neměl by tedy mít ani státní firmy. Tím bych mohl odpověď uzavřít, ale chci se vyjádřit ještě k těm odborníkům: I ty odborníky musí někdo vybrat a ten tak uplatní svoji moc. Každý vybraný odborník je tedy zvolen politicky, uplatněním moci. Ať už rozhodnutím ministra nebo třeba nějakou výběrovou komisí. Uplatněním moci je i jmenování členů takové komise. Jen na ty parciální zájmy není tolik vidět, to však neznamená, že prakticky nejde o stejný systém.

Odpolitizování státní správy

Rekonstrukce státu: “Jsme jedinou zemí v EU, kde úředníci nejsou chráněni před politickými tlaky takzvaným zákonem o státní službě. Ten znemožňuje, aby si nový ministr mohl po příchodu do úřadu dosadit na vedoucí pozice své “koně”, kteří potom podle jeho pokynů odklánějí veřejné prostředky. Zákon ale zároveň zásadně zpřísňuje pravidla pro úředníky: jejich rozhodnutí podléhají hmotné odpovědnosti, vedoucí pozice jsou obsazovány ve veřejných výběrových řízeních a pravidla pro odměňování jsou pevně dána.”

Karel Zvára: Znáte seriály Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére? Přemýšleli jste o tom, jak je možné, že si ministr Jim Hacker stěžuje, že nemůže vyhodit svého stálého tajemníka Humphreyho Applebyho? Nemohl, protože Humphrey byl stálým tajemníkem, podle chystaného zákona o státní službě státním tajemníkem. Považuji téma odpolitizování státní správy za čirý populismus, byť to jeho prosazovatel možná myslí dobře a upřímně.

A nyní proč: Ať je tím rozhodujícím člověkem politik nebo “před politickými vlivy chráněný úředník”, pořád rozhoduje o cizích životech a o cizím majetku. A jak je dobře známo, z cizího krev neteče. Úředník je člověk a pokud ho lákají možné “výhody” z daného postavení, bude usilovat o získání příslušné úřednické funkce. Ano, je mnoho čestných lidí, ale ti obvykle nemají důvod se o takovou funkci ucházet nebo nemají dostatečně ostré lokty. Mezi zvoleným politikem (a jimi dosazenými lidmi, za které pro to dosazení nese politickou odpovědnost) je zásadní rozdíl – a tím je právě politická odpovědnost. Tu může nést jen člověk, jehož úspěch je závislý na veřejném mínění. Ti, kteří jej chtějí sesadit, tedy jeho přirození nepřátelé (konkurenční politici), na něj tedy tímto způsobem mohou útočit. Mají přímo v popisu práce hledat podezřelé veřejné zakázky nebo jiné nemravnosti, kterých se politik dopustil ve funkci. Jenomže úředník? Ten není na billboardech, toho nikdo nezná. Když na něj někdo vyhrabe nějakou těžko trestněprávně doložitelnou špínu, nebude ji moci použít. Úředníka totiž téměř nikdo nezná a pokud by znal, čemu by medializace pomohla? Úředník nekandiduje ve volbách.

Ano, vypadá to tak, že v jiných zemích EU není tak velká korupce jako u nás. Není to však tak, že tam na tu korupci není vidět tak dobře jako u nás? Tedy, že tam je a možná i větší, ale je skrytá právě proto, že nikdo nemá vlastní zájem na tom, aby na ni bylo vidět. Jak píše Rekonstrukce státu: “Jsme jedinou zemí EU, kde úředníci nejsou chráněni před politickými tlaky takzvaným zákonem o státní službě.”

Nezávislé vyšetřování korupce

Rekonstrukce státu: “Vyšetřování významných korupčních kauz v minulosti často končilo u ledu na základě zásahů vysoce postavených státních zástupců, na jejichž jmenování a odvolávání mají u nás politici přímý vliv. Bez posílení nezávislosti a nestrannosti státních zastupitelství nelze dosáhnout výraznějšího úspěchu při vyšetřování té nejzávažnější finanční kriminality a politické korupce. Tu lze zajistit řadou pravidel a omezení pro jmenování nejvyššího státního zástupce a pro jmenování šéfa specializovaného útvaru pro vyšetřování korupce, jehož vznik vláda chystá.”

Karel Zvára: Vyšetřující orgány jsou v současnosti součástí resortu ministerstva vnitra, státní zástupci (žalobci) zase součástí resortu justice. Tedy součástí výkonné složky moci, tedy vlády. Nejde o oddělenou moc, nějaká regulace v pravidlech opět jen skryje uplatňování moci při jmenování vyšetřovatelů. Dokázal bych si však představit skutečně nezávislé vyšetřování. Jsou státy, kde si lidé sami (ve volbách) volí šerifa. Pokud bychom přímo volili třeba policejního prezidenta, mohlo by být vyšetřování skutečně nezávislé. Náš ústavní pořádek je stejně již značně narušený, neboť prezident je přímo volený a představuje tak čtvrtou nezávislou moc ve státě. Přímo volený policejní prezident by byl mocí pátou a měl by úplnou pravomoc nad policií (vyšetřovacími orgány). Nějaké úpravy ve stylu “toto se dělá takto” jen systém zesložití a povede ke zdání nezávislosti, ne ke skutečné nezávislosti.

Průhledný legislativní proces

Rekonstrukce státu: “Pravidla schvalování zákonů umožňují jednotlivým poslancům, aby nenápadně a na poslední chvíli propašovávali do připravovaných zákonů odstavce, které s dotyčným zákonem vůbec nesouvisí. Zbylí poslanci pak často ani netuší, pro co hlasovali. Tyto přilepené paragrafy velmi často přinášejí výhody nějaké konkrétní zájmové skupině. V zákoně o surových diamantech se tak objevil přílepek, který měnil zákon o veřejných zakázkách, a přílepkem k zákonu spotřební dani získal ČEZ úlevu téměř 30 miliard korun, které by jinak musel zaplatit za emisní povolenky. Sérií několika opatření, které se v jiných zemích osvědčily, je možné praxi přílepků odstranit.”

Karel Zvára: Ano, čtete správně – “Zbylí poslanci pak často ani netuší, pro co hlasovali.” Tak proč hlasovali pro návrh? Nebo se nestihli připravit? Vždyť proto jsou v Poslanecké sněmovně tři čtení – aby se poslanci nejprve seznámili s návrhem a rozhodli, zda se jím vůbec budou zabývat, aby předložili pozměňovací návrhy a rozhodli o tom, který přijmou a který nepřijmou a aby rozhodli o přijetí výsledné podoby. Také se mi nelíbí “přílepkování”, často však není úplně zřejmé, zda je nějaká část “nesouvisejícím přílepkem” nebo “jedním z důsledků navrhované legislativy”. Pokud má být Parlament legislativní suverén, těžko se může omezit jinak než vlastní činností (obě komory Parlamentu). O slučitelnosti s vlastními pravidly rozhoduje Ústavní soud. Další omezení by bylo omezením nezávislosti této moci. Opatření proti přílepkům, které budou např. ve formě úpravy jednacích řádů, rád podpořím.

Rozšíření kontrolních pravomocí NKÚ

Rekonstrukce státu: “Splněním tohoto RESTu se třetina rozpočtu dostane pod nezávislou kontrolu. Stamiliardy státních peněz v obcích a státních firmách budou podléhat Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. Bude tak možné vyšetřit a do budoucna předejít kauzám typu Opencard, posvítit si na hospodaření Českých drah, Českých aerolinií nebo pražského dopravního podniku.”

Karel Zvára: Opět jde o zaměření na symptomy namísto na příčinu. Kontrola obvykle znamená jen další úroveň, kterou je z pohledu zainteresovaných zapotřebí “vtáhnout do hry”. Nebo snad NKÚ dokáže vyšetřit víc než policie? Jsem zastáncem štíhlého státu a tedy nedostatku příležitostí “hochů co spolu mluví” ždímat rozpočty z daní hrazených organizací. Zároveň zastávám názor, že jediné, co ekonomicky přirozeně funguje, je soutěž o vlastní užitek, ať už to pro každého znamená cokoliv – nemusí jít jen o peníze. Namísto kontroly obcí NKÚ bych uvítal jejich daňovou a ekonomickou nezávislost (zrušit zákon o rozpočtovém určení daní a převést část daňové pravomoci na obce) a tedy soutěž. Možná by potom Mostecko či Ostravsko nemělo nedostatek prostředků – když by snížili daňové sazby a získali tak mnoho nových obyvatel včetně podnikatelů (a tedy zaměstnavatelů). To je však na jiný článek. Ať si NKÚ kontroluje, ale řešení to není.

Závěr

Jak jsem napsal v úvodu, považuji Rekonstrukci státu za pozornosti hodný počin. Z devíti požadovaných závazků bych se připojil k jednomu (smlouvy na internetu), další dva nepovažuji za špatné, ale ani ne za užitečné (průhledný legislativní proces a rozšíření kontrolních pravomocí NKÚ). Proto se k Rekonstrukci státu nepřipojím. Získám-li mandát, budu hájit volební program Svobodných, ne program lobbistické skupiny – byť občanské a akční.

Karel Zvára je místopředsedou Svobodných a lídrem ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 ve Středočeském kraji, vyšlo na svobodni.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *