Nový magazín o VPN a internetové bezpečnosti.

Labyrint mýtů – XII. Stroje berou lidem práci

Představte si, že si tak sedíte doma u televize a najednou vás z ničeho nic napadne, jak si doma s nízkými náklady vyrobit stroj, který bude fungovat sám od sebe a bude za vás uklízet, prát, vařit, nosit vám pivo z lednice i cigarety z trafiky za rohem. Kdyby se vám něco takového poštěstilo, byli byste rádi? Pravděpodobně ano. Komu by se nelíbilo, kdyby za něj někdo (tedy spíš něco) dělal zdarma tyto rutinní domácí práce. Je tedy zajímavé, že se v historii objevovaly, a bohužel stále objevují, názory, že „stroje berou lidem práci“. Toto pořekadlo je univerzální a samozřejmě se nevztahuje jen na stroje, ale na jakékoliv vychytávky, které nám umožňují strávit méně času vyráběním stejné věci, nebo za stejný čas vyrobit více věcí, případně kombinaci obojího.

Kdyby k vám potom přišel soused a doporučil vám, ať svůj stroj neprodleně zničíte, že vám bere práci a snižuje životní úroveň, asi byste ho odkázali do patřičných míst. A přesto politici často doporučovali a doporučují, abychom nastavili takové regulace, které budou brzdit rozmach nových technologií, které usnadňují práci. Je to jedním z mnoha příkladů, kdy zdravý selský rozum velí, že takový průlomový vynález je dobrý, zatímco politik se svojí demagogií a newspeakem dokáže celý problém převrátit vzhůru nohama a s vážnou tváří nás přesvědčovat o tom, že to tak není a že stroje nám skutečně práci berou.

Je práce dobrá, nebo špatná?

Abychom si rozuměli – samozřejmě, že nám stroje berou práci. Vždyť to je jejich účel. Ale proč by nám to mělo vadit? Baví snad někoho pracovat? Ano, jsou lidé, kteří pracují rádi, ale asi se všichni shodneme na tom, že většina lidí do práce chodí zejména proto, že se jedná o jediný způsob, jak si vydělat peníze. Nebo v případě domácích prací je umytí nádobí jediný způsob, jak mít nádobí čisté. Většina lidí, kdybyste jim nabídli, že můžou pracovat každý den o dvě hodiny méně, a přesto si můžou užívat stejnou životní úroveň, by na tuto nabídku okamžitě kývla. (Jestli si někdo myslí opak, potom se může sám sebe zeptat, kdy naposledy šel v sobotu jen tak ze zábavy na dalších 8 hodin zdarma do práce.)

Je tedy poměrně těžké pochopit, jak může někdo kritizovat stroje (nebo jakákoliv jiná technologická zlepšení) za to, že nám berou práci. Vždyť to je právě jejich přednost. Díky nim můžeme získat stejné množství zboží nebo služeb za méně času a s menším úsilím. Ušetřený čas a energii můžeme využít k tomu, abychom toho zboží a služeb vyrobili větší množství, které jsme dříve vyrobit nemohli. Nebo můžeme vyrobit něco jiného, co jsme dřív nevyráběli vůbec. Nebo můžeme ten čas použít k odpočinku s rodinou. V každém z těchto případů se naše životní úroveň jednoznačně zlepšila. Proto je hloupé, stroje tímto způsobem kritizovat.

Tyto závěry pro vás nejsou o nic méně platné, pokud jste jeden z těch šťastlivců, kteří pracují rádi. Nikdo vás totiž nenutí ušetřený čas strávit odpočinkem, můžete klidně v práci trávit pořád stejně času jako dřív. Zábavy si tedy v práci užijete stejně jako dříve, a navíc ještě při cestě domů budete mít vyděláno víc v porovnání s dřívějškem. Pokud o ty peníze nestojíte, můžete je třeba vyhodit do koše nebo darovat charitě.  Netrpíte tedy technologickým pokrokem žádnou újmu.

Dělba práce

Jak je tedy vidět, to, že nám stroje berou práci, je jednoznačně dobré. Horší je to, že v prostředí moderní ekonomiky s vysokou mírou dělby práce je možné, že jste byli zvyklí vykonávat nějakou práci nikoliv pro sebe, ale pro svého zaměstnavatele (a nepřímo pro jeho zákazníky), za což jste dostávali peníze. A najednou se na trhu objeví nějaký stroj, který dokáže tu samou práci udělat s menším množstvím práce, což je sice dobré pro spotřebitele, kteří nyní musí za výkon stejné práce vynaložit méně peněz (a tedy méně své vlastní práce nutné k jejich vydělání) a platí pro ně analýza z počátku tohoto článku, ale je to nevýhodné pro vás, protože vám nyní stroje konkurují a vy musíte jít níže se svými mzdovými požadavky, jinak byste v soutěži se stroji neuspěli.

Ano, něco takového je možné a často se to děje. V takovém případě vám ale nic nebrání jednoduše změnit povolání. Kdykoliv totiž k něčemu takovému dojde, zákonitě musí platit, že lidé nyní mají více volné kupní síly, protože musí na zajištění své původní životní úrovně vynaložit méně peněz. Ušetřené peníze tedy zákonitě musí utratit za něco jiného, co by si dříve vůbec nekoupili. A to „něco jiného“ se samo nevyrobí, bude k tomu třeba nová pracovní síla. Zánik pracovních míst v nějakém oboru díky technologickému pokroku zákonitě musí vést k vytvoření nových pracovních míst v nějakém jiném oboru.

Navíc si musíte uvědomit, že nejste jenom pracovník, jste zároveň také spotřebitel. A protože stejné procesy probíhají i v jiných oborech, ve kterých nepracujete a ve kterých vystupujete pouze jako spotřebitel, jako takový budete ze zavádění strojů profitovat, protože za stejné peníze obdržíte více zboží, případně za stejně zboží zaplatíte méně peněz.

Během života tedy lidé díky zavádění nových technologií sice občas musí změnit pracovní místo, odměnou za to jim ale je to, že průměrná reálná mzda a tedy i životní úroveň neustále rostou, protože zboží i služby všeho druhu se dělají efektivněji.

Pro lepší představu si stačí uvědomit, jak bychom na tom byli, kdybychom před průmyslovou revolucí zakázali výrobu strojů. Nebo kdybychom chránili výrobce svíček před konkurencí ze strany elektrických žárovek nebo drožkaře před zlými automobily. Sice bychom si mohli gratulovat, že jsme „nepřišli o práci“ (rolníci by stále byli rolníky, truhláři by byli stále truhláři, krejčí by stále byli krejčími atd.), jenže naše životní úroveň by tím pádem také zůstala na tehdejší úrovni. Každý z nás by se tedy měl hůře, než se dnes má i ten nejchudší z nejchudších.

Jenom díky tomu, že jsme zaváděli použití strojů a jiných kapitálových statků, dnes v zemědělství, výrobě nábytku i oděvů pracuje nesrovnatelně menší množství populace, a přesto máme tolik jídla, že se přejídáme, tolik nábytku, že ho místo prodeje rovnou vyhodíme, když se nám přestane líbit, a tolik oblečení, že se několikrát denně převlékáme. A co s tím zbytkem populace, který by jinak pracoval v zemědělství, výrobě nábytku nebo oděvu, ale nemůže, protože zde pro něj není práce? Vyrábí zboží a poskytuje služby, které dříve vůbec neexistovaly, anebo byly dostupné jen pro královské rodiny. Např. točí filmy a seriály, obsluhuje stroje na výrobu počítačů, videoher, mobilních telefonů, aut, pracuje v kadeřnictví, jako kuchař v restauraci, jako zahradník, jako turistický průvodce, vyrábí sportovní náčiní, staví aquaparky, hotely, léčí lidi z chorob, na které se dříve umíralo, a milion dalších činností, o kterých ani nevíme, že existují. Jak to vypadá v zemi, kde se stroje téměř nepoužívají? Podívejte se třeba do Afriky. Je pravda, že na to, že by „neměli práci“ nebo „měli přezaměstnanost“, si tam asi nikdo nestěžuje.

Specializace

Objevuje se ještě jedna námitka, kterou jsme zatím nekomentovali. Je sice pravda, že v případě ztráty zaměstnání je možné vždy najít dostatek pracovních míst v jiných odvětvích, ale v dnešní době se lidé velmi specializují ve svém oboru a třeba po 20ti letech úzce zaměřené práce je velmi těžké najít stejně dobře odměňovanou práci v jiném odvětví. Na to ale existuje několik odpovědí:

  • Nikde není napsáno, že se musí rolník najednou stát výrobcem aut. V praxi by se spíš stal rolník třeba zahradníkem, čímž by konkuroval původnímu zahradníkovi. Ten by, nespokojen s výsledným poklesem mzdy, začal hledat jinou práci – protože má blízko k estetice, stal by se třeba architektem. Původní architekt, jehož znalosti přesahují i do konstrukce staveb, by se stal konstruktérem staveb a původní konstruktér staveb by se stal třeba konstruktérem aut, protože taková povolání jsou si opět příbuzná. Tento příklad si neklade nároky na technickou přesnost, má pouze připomenout, že v praxi se různá zaměstnání a různé obory znalostně a technologicky překrývají, a proto je možné vždy najít takový „řetězec“ příbuzných povolání, který spojuje to odvětví, ve kterém pracovní místa zanikla, s těmi odvětvími, ve kterých zase vznikla, a umožní tak příslušný přesun pracovníků, aniž by došlo k nějaké znatelné újmě v podobě ztráty uplatnění zkušeností z dřívější kariéry.
  • V moderní ekonomice s vysokou mírou dělby práce neustále klesá počet lidí, kteří jsou závislí na prosperitě jednoho oboru. Už neexistuje nic jako „výrobce aut“. Existuje horník, který vytěží nerostné suroviny na výrobu kovů. Dále pracovník hutě, který z nich udělá nějaké použitelné součásti. Dále montér, který je smontuje, a lakýrník, který auto nalakuje, a takto by se dalo pokračovat. Kdyby z ničeho nic klesla poptávka po autech v důsledku vynálezu například teleportu, neznamená to, že by najednou všichni pracovníci v automobilovém průmyslu neměli co dělat. I nadále bude třeba kovů, i nadále bude třeba hutí, montérů i lakýrníků při výrobě jiných věcí. Situace, kdy jeden člověk vyrábí jeden produkt od začátku až do konce, a je na poptávce po něm tedy životně závislý, už je dnes velmi vzácná. Poznámka Stelly Zázvorkové ve filmu Pelíšky „A skláři nebudou mít co žrát,“ tedy nebyla na místě. Mnohem přesnější byla poznámka Miroslava Donutila: „To znamená, že jsme zase o krok napřed!“
  • Ačkoliv se technologickým revolucím říká revoluce, tak nepřicházejí ze dne na den. I tak rychlá revoluce jako například ta počítačová a internetová už se táhne dlouhé roky, v podstatě se dá říci desetiletí. Lidé, kteří v jejím důsledku přišli o práci, o ni nepřišli hromadně ze dne na den. V těchto situacích se jedná o mírný, pozvolný, předvídatelný pokles mezd v příslušných oborech, díky kterým se mladí lidé po škole těmto oborům vyhýbají a radši si vyberou něco nadějnějšího. Nikdo nový do daného oboru nepřijde, zatímco odliv pracovníků je zajištěn už jen z důvodu rostoucího věku a odchodu do důchodu. Příslušný obor tedy nejspíš pozvolna vymizí tím, že pracovníci stárnou a nikdo je není ochoten nahradit. V takovém případě nikdo o práci nepřichází.
  • Je klidně možné, že vůbec k poklesu množství pracovních míst nedojde. Možná je poptávka po koncovém produktu tak nenasycená a mezní užitek stále tak vysoký, že všichni pracovníci si svá pracovní místa udrží, vyrobí díky tomu větší množství zboží, a přesto se toto všechno zboží na trhu uplatní.
  • Nakonec, i když připustíme, že někdo přijde o práci z ničeho nic a jinou práci sežene jen za mnohem nižší mzdu, stále se tento člověk bude mít lépe, než by se měl před pár stoletími – kdy zavádění technologických zlepšení neexistovalo.

Závěr

Možná si říkáte, proč toto relativně jednoduché téma řešíme v tomto seriálu. Zdá se, že je to vše natolik jasné, že už dnes není nutné se k tomu vyjadřovat. Opak je bohužel pravdou. Stačí si otevřít noviny a podívat se, kolikrát politici zachraňují z peněz daňových podniků před krachem firmy, kterým se nedaří uspět v konkurenci s efektivnějšími firmami. Kolik dotací dává stát například zemědělcům, protože jinak by je převálcovala konkurence z chudších zemí. A pokud máte silný žaludek, podívejte se, jaká se nyní vede v USA diskuse kolem internetového knihkupectví Amazon. Tato firma nyní hodně prosperuje především díky svému vynálezu – zařízení Kindle, které kromě zřejmých výhod (nastavení velikosti písma a možnosti vzít si kamkoliv neomezené množství knih) umožňuje spotřebitelům kupovat knihy za nižší ceny, protože (1) není třeba platit náklady na papír a tisk, (2) není třeba platit skladování ani dopravu a (3) knihy může psát a vydávat kdokoliv, kdo má doma počítač – to umožňuje obejít mezičlánky typu vydavatelství a nakladatelství, což uspoří nemalé náklady, a zejména zvýší konkurenci mezi spisovateli. Padají takové názory, že Amazon je „predátor“, který „vytlačuje ostatní z trhu“ a bez kterého „by nám všem bylo lépe“. Více nesmyslů se asi do jedné věty nevejde.

Stroje nám práci usnadňují a umožňují nám za méně času vyrobit nesrovnatelně více zboží. Stroje (a potažmo všechen kapitál) jsou přesně tím, co odděluje Západ od Afriky nebo některých asijských zemí. Tyto země by měl navštívit každý, kdo by si rád udělal exkurzi, jak to vypadá v zemi, kde stroje lidem práci neberou.

Vyšlo na: http://www.mises.cz/literatura/labyrint-mytu-42-kapitola-xii-stroje-berou-lidem-praci-258.aspx

1 komentář


  1. // Odpovědět

    CITUJI: “Stroje nám práci usnadňují a umožňují nám za méně času vyrobit nesrovnatelně více zboží. …”
    Ano, to jsou pravdivá a velmi aktuální slova. Je zde ale, slovíčko ALE!
    Realita je taková, že vyrobeno je tolik, že sklady praskají ve švech a zboží nemá kdo kupovat…NENÍ TAKOVÁ KOUPĚCHOPNOST, JAKOU POTŘEBUJEME, A opomněl jste i jednu ANOMÁLNÍ PRAXI – LIDÉ NEMAJÍ KDE PRACOVAT!! To, jak jste vše moc hezky popsal, není realita, je to jen zbožné přání, aby to tak fungovalo…
    CHYBÍ ZDE I JAKÝSI MEZIČLÁNEK K TOMUTO VÁMI JMENOVANÉMU POKROKU. Mezi námi, on to pokrok není. Je tu sice nadvýroba, a nadvýroba novinek, ale lidé, kteří nemají práci, protože té práce není třeba již takové množství, jako v minulosti, končí v lepším případě na podpoře, která je ostudná, v horším případě NA ULICI!!! Tento fakt se se vzrůstající kriminilatou prudce zhoršuje a pokrok chybí hlavně ne v těch technologiích-materiálnu, ale zásadně chybí v PÉČI O ČLOVĚKA O JEHO ŽIVOT ZDE, NA NAŠÍ KRÁSNÉ PLANETĚ!! Umělá inteligence nás převálcuje a lidská “inteligence” je pozadu a nyní je již katastroficky pozadu…Pravdu máte v tom, že politici dělají vše možné pro to, aby nám dokola vnucovali nějaké nesmyslné pracovní pobídky, mnohdy “práci pro práci”, rozšiřují tak byrokracii a vše to populistické dělají pro svůj zájem, se na těchto nesmyslech dobře přiživovat. Vždyť to, jak se chovají proti selskému rozumu a to záměrně je jen zástěrka kterou chtějí skrýt NEFUNKČNOST TOHOTO HLOUPÉHO NEMOUDRÉHO SYSTÉMU.
    Pokud zde umírají lidé hladem, páchají sebevraždy z existenčních a dluhových důvodů, NENÍ TO POKROK, ale naprostá zkáza a zmar.
    Pokud důležité stránky v životě lidí, jako je lidskost, moudrost, inteligence a vzrůstající technologie nejsou spolu úzce provázány, pokud spolu “nekomunikují” vzájemně, kopeme si vlastní hrob, z kterého bude úniku jen zpět do minulosti.

    Pro pochopení, kam mířím, prosím přečtěte si můj nedávný článek na idnes. Jakmile si lidé totiž uzákoní a osvojí, že nikdo nebude muset žít nedůstojně z existenčních důvodů, kvůli robotizaci a nejen té, TAK TEPRVE POTOM PŘIJDE SKUTEČNÝ POKROK A TO NEJEN JEDNOSTRANNÝ A ZÁHY ZMAŘENÝ NEVŠÍMAVOSTÍ A SOBECTVÍM, ŽE NĚCO JE HODNĚ ŠPATNĚ…

    http://milenapolakova.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=412997&bk=4586

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *