Nový magazín o VPN a internetové bezpečnosti.

Evropská unie nás stojí ročně asi 200 miliard

Je opravdu nutné zmrazovat důchody? Na EU doplácíme desetkrát tolik, než co chce pan Kalousek ušetřit na důchodcích. V článku najdete přehled, kolik nás členství v EU stojí.

Podle ministerstva financí dostala Česká republika loni o 30 miliard z Bruselu víc, než kolik tam poslala. Do Bruselu jsme poslali 41,7 miliardy korun a 72,5 miliardy korun z Bruselu přišlo. Podle ministra financí Miroslava Kalouska a opozičního lídra Bohuslava Sobotky je to o důvod víc, abychom ochotně poslali 38 miliard z devizových rezerv na pomoc eurozóně.

Je třeba připomenout, že kromě 41,7 miliardy, které jsme poslali ze státního rozpočtu do rozpočtu EU, neseme některé další náklady. Zde je přehled některých z nich:

1) 6 miliard zaplacených cel v cenách zboží. Když si koupíte banán nebo kolo a tisíce dalších věcí z dovozu, které byly procleny na vnější hranici EU v přístavu v Hamburku, zaplatili jste do chřtánu EU clo. Ve vládní čisté pozici to zahrnuté není, což neznamená, že tyto peníze neplatíme. Vláda ve své bilanci s EU vykazuje pouze cla vybraná na letišti v Ruzyni nebo z poštovních balíků ze zámoří. To je menšina cel zaplacených unii. Naopak, co vyberou v Hamburku – i když to pak dál putuje k nám – vypadá jako příspěvek Německa do EU, i když to v cenách platíme my, koneční spotřebitelé.

2) 19 miliard náklady na kofinancování evropských projektů. Tyto peníze sice neputovaly přímo do Bruselu, ale musely být utraceny na projekty, které si přál a schválil Brusel, jako je třeba euro-environmentalistický komiks pro děti, nebo tento projekt zaměřený na dotování prostitutek, sídlící na adrese Vlhká. Kdybychom nebyli v EU, nemuseli bychom na evropské projekty z veřejných rozpočtů vynaložit 41,7 příspěvků plus 19 miliard spolufinancování. Naše obce by možná neměly cyklostezky za stamiliony a poradenská centra pro prostitutky a pasáky. Ale těchto 60,7 miliardy by mohly utratit na to, co opravdu potřebují.

3) 10 miliard na úředníky. Abychom získali a přerozdělili evropské dotace, musíme ze státního rozpočtu, z krajských a obecních rozpočtů platit úředníky. Tisíce úředníků. K tomu připočtěme ušlých 9 miliard, které by si tito lidé vydělali, kdyby se živili prací.

4) 14,4 miliardy záruk za půjčku EU Portugalsku Irsku. Záruku poskytl jménem našeho státu ministr Miroslav Kalousek na zasedání EU v Bruselu. Zaplatit to budeme muset, jakmile EU bude muset splatit dluhopisy, které vydala, aby získala peníze na půjčku pro Portugalsko a Irsko. Vláda by na to měla vytvořit rezervu již v momentě, kdy záruku poskytla, ale místo toho hospodaří stylem po-nás-potopa. Stejné je to samozřejmě s letošní chystanou zárukou 38 miliard na půjčku z devizových rezerv.

5) 46 miliard na plán EU-2020, aby 40 % absolventů střední školy mělo vysokoškolský diplom. Cíl EU zní: Dosáhnout toho, aby 40 % lidí narozených 1986-1990 mělo vysokoškolský titul. Abychom splnili plán, počet studentů státních škol prudce stoupá a dosahuje už 400 tisíc a daňové poplatníky to stojí 16 miliard ročně na přímých nákladech a 30 miliard na ušlých daních. Skromně předpokládejme, že polovina těchto nákladů je vyplýtvána na produkci pseudo-bakalářských prací typu genderové aspekty seriálu ordinace v růžové zahradě či stabilita osobnosti papouška šedého v čase.

6) 10 miliard na biopaliva. Abychom naplnili směrnice EU o podpoře obnovitelných zdrojů, máme zákon, podle kterého se přimíchávají do benzínu a nafty ethanoly a oleje draze a neefektivně vyrobené z řepky a dalších plodin. Každý litr benzínu a nafty nás stojí kvůli tomu asi o 1,50 Kč více, než by nás stál normálně.

7) 40 miliard na dotování solární a větrné elektřiny. Kdykoliv vám přijde faktura za elektřinu, podívejte se na řádek označený „podpora obnovitelných zdrojů energie“ a vzpomeňte si na Evropskou komisi. Kdybychom nemuseli na základě eurosměrnic vyrábět 13 % elektřiny z větrníků, solárních panelů a bioplynů, mohli bychom těchto 40 miliard utratit každý podle svého – za dovolenou, za knížky, za léky, za lepší počítače a auta.

8) 4 miliard na posílení elektrické sítě, abychom zabránili celkovým výpadkům kvůli náporům z německých větrníků. Podle směrnic EU musíme německý proud vozit zdarma do Rakouska. Příspěvek vám je účtován na faktuře za elektřinu. V příštích letech se bude muset do posílení sítě investovat 6 miliard ročně.

9) ?? miliard na vyhovění tisícům směrnic a nařízení: Dodatečné náklady na úpravy slepičích chovů, restauračních záchodků, mlékáren, zubařských ordinací, pneuservisů, na ekocertifikáty domů, sčítání lidí, změny času dvakrát ročně. Neumím spočítat, kolik nás to všechno stojí. Pro Velkou Británii to instituce Open Europe spočítala na 33 miliard liber ročně. Podle studie Evropské komise dodatečné břemeno nadbytečných regulací představuje dokonce 3,5 % HDP.

Petr Mach je předseda Svobodných, vyšlo na machpetrmach.blog.idnes.cz

2 komentáře


  1. // Odpovědět

    Děkuji za uvedenou finanční analýzu ” výhod “, které pro nás plynou z členství v EU. Je mnoho dalších velmi závažných důvodů, proč se do blízkého budoucna zabývat otázkou zda vůbec přijmout ” EURO ” !!!
    Mohlo by nás to znovu vrhnout do značných hospodářských i sociálních problémů, které bychom samozřejmě těžko řešily, když již nyní jsme vázáni předpisy a smlouvami s EU.Dotace jsou podle mě velkým bičem a svazují jednotlivé státy EU, které se postupně vzdávají svých svobod rozhoduje se za ně někde jinde… v Bruselu. Je jasné, že Brusel je vlastně prů..r.
    Podívejte se na to, kdo vlastně dnes řídí evropskou politiku a rozhoduje prakticky o všem. Jasné je , že to je Německo, které prohrálo válku. Kdo má peníze, rozhoduje, řídí atd. Dotace, rspektive tyto formy úvěrů jsou jednoznačně okovy, svazující i nás a my jsme se takto odevzdali do cizích rukou. O čem vlastě tedy můžeme rozhodovat?
    Asi o tom , jak plnit příkazy, které přicházejí z Bruselu.
    Děkuji, nechci.


  2. // Odpovědět

    Chápu, že je třeba si populisticky zanadávat, protože na to voliči slyší, Ale některá čísla jsou minimálně sporná – za přehnanou podporu solární energie si můžeme sami (okolní země v EU jich tolik nemají, pokud vůbec nějaké). Nějaká podpora alternativních zdrojů ropy je naopak potřeba (alternativa nevznikne ze dne na den a pokud se nevytvoří včas, zůstane “po nás potopa” až ropa dojde). Že to má v ČR podobu podpory řepky místo např. zemního plynu je zase jen naše rozhodnutí, okolní země to dělají jinak. Do spolufinancování projektů nikdo nikoho netlačí – pokud chce obec/město peníze utratit za něco užitečnějšího, klidně můžou.
    Změna času tady byla dávno před EU (tenhle argument nemyslíte vážně, že ne?), harmonizace norem má (předpokládám) za cíl sjednocení trhu = usnadnění vstupu podnikatelů na jiné trhy = to má jistě i pozitivní dopady, když už to něco stojí (a nijak nerozporuju, že některá nařízení jsou podivná, naopak opět ČR má některá EU nařízení v lokální úpravě zbytečně přísná = zase si za to můžeme sami a ne EU).

    Výběr cla jinde a hromady úředníků beru. Záruky za ostatní země se dají chápat i jako forma pojištění = až budeme v problémech my, zaručí se zase jiná EU země za nás. Rozpočet celého školství je cca 50 mld. ročně, tj. uvedená částka by se měla podělit roky do 2020? (aby to odpovídalo titulku článku “ročně”).

    Takže jestli správně počítám, 1+3+4+5/roky+8 + něco z 6, 7 a 9 = mi to vychází někde mezi 40-60 mld. ročně. Za které by se ale musely započítat i nepřímé výhody z otevřeného trhu práce i zboží nebo co bychom platili stejně kvůli energetice apod. Tedy až tak červený – pokud vůbec – ten výsledek zase není.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *