Nový magazín o VPN a internetové bezpečnosti.

Soukromá charita – poučme se z historie

V dřívějších dobách, kdy neexistovaly státní sociální systémy, charita fungovala a násilí nebylo nutné. Můžeme se poučit?

Poměrně často se na fóru Liberálního institutu diskutuje o možnostech dobrovolné charity. Jedním z argumentů uváděných socialisty proti svobodné společnosti má být skutečnost, že dobrovolná charita by nezajistila dostatečnou solidaritu, a proto je prý třeba používat pro dosažení dostatečné míry „solidarity“ násilí. Tento článek se nebude zabývat tím, co je to vlastně dostatečná míra solidarity, ale snaží na několika příkladech z minulosti ukázat, že i v dřívějších dobách, kdy neexistovaly státní sociální systémy, charita fungovala a násilí nebylo nutné.

S charitou se můžeme setkat už ve starověku. Známé je pořádání různých slavností a her (včetně gladiátorských zápasů) bohatými občany v starověkém Římě. Vedle toho však bohatí občané často sponzorovali i stavby důležitých budov a vznik charitativních organizací. Například v knize tureckého archeologa K. Dörtlüka: Antalya-Lycia-Pisidia-Pamphylia si můžeme přečíst, že dle jednoho z nalezených nápisů, dva občané antického města Side nechali postavit kuchyni pro zaměstnance místní vlády a radu starších. V tomtéž městě jeden bohatý manželský pár uhradil opravy městského vodovodního systému ze své vlastní kapsy! Bohatí lidé přispívali i v horších dobách, a tak se můžeme například dočíst, že po velkém zemětřesení v Lykii v roce 141 po Kristu jistý Opramos z Rhodiapole přispěl na opravy lykijských měst částkou 500 tis. dinárů.

Charita nebyla provozována jen ve starověkém Římě. Také ve středověku se s ní můžeme setkat. Nejčastěji to byly církevní řády (tzv. řády milosrdných bratrů a sester), které provozovaly například nemocnice (tzv. špitály), chudobince atd. Prostředky na tyto činnosti zpravidla získávaly z vlastního hospodaření a darů bohatých mecenášů. Jsou však známy i soukromé projekty. Například v dnes již francouzském městě Beaune založil jistý Nicolas Rolin (kancléř burgundského vévody) se svojí ženou známý špitál Hotel-Dieu (více zde). Bylo zde postaráno o staré, chromé, sirotky, těhotné ženy atd. Špitál působil díky mnohým darům, které získal od bohatých mecenášů i od lidí, kterým pomohl v nouzi. V majetku špitálu tak byly pole, lesy, umělecká díla a i vinice. Právě prodej vína byl vůbec nejdůležitějším zdrojem příjmů. Dodnes se v Hotelu-Diue pořádají charitativní aukce vína. Že se nejednalo o ojedinělý případ, o tom svědčí i další špitály v oblasti někdejšího Burgundska – například v městech Pommard, Nolay, Marsault atd.

S novodobějším příkladem fungující soukromé charity se můžeme setkat v někdejším carském Rusku. Ten, kdo někdy navštívil Petrohrad, mohl při prohlídce města od místních průvodců slyšet o zajímavém způsobu charity, který zde byl běžně rozšířen. Tehdy bylo zvykem, že na oběd pořádaný bohatými šlechtickými rodinami, mohl přijít kdokoliv! Byly známy i případy, kdy se někteří lidé takto stravovali celé roky.

Jistě se v historii najdou další a další příklady fungující dobrovolné charity. Je pravděpodobné, že alespoň část bohatých lidí se takto vědomě snažila předcházet případným revolucím a povstáním – tj. jednalo se o prevenci proti vzniku násilí. Naproti tomu socialisté navrhují povinnou „charitu“ právě pod hrozbou násilí. Chtějí tak paradoxně pomocí násilí předcházet násilí.

Hynek Řihák je stoupencem Rakouské školy, vyšlo na libinst.cz

Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.