Nový magazín o VPN a internetové bezpečnosti.

Seasteading

Založit si vlastní stát s nízkými daněmi a vysokou ekonomickou svobodou určitě napadlo mnoho z Vás. Budoucnost je v tomto ohledu velmi optimistická! Protože mezinárodní oceány nepatří nikomu, dá se toho využít pro postavení nového svobodného místa. Seznamte se se Seasteadingem.

Počet obyvatel    Neomezený        
Úřední jazyky    Libovolné
Měna    Libovolná
HDP per capita    N/A
Sousední země    Libovolné
Kultura    Libovolná

 

Představení

Seasteading, tedy doslova „osidlování moří“, je zatím pouhou ideou. Tato idea si však získává čím dál větší pozornost – úspěšná kolonizace oceánů by pro lidstvo představovala krok vpřed srovnatelný s průmyslovou revolucí. Oceány pokrývají téměř 3/4 zemského povrchu, přičemž tato ohromná plocha  je člověkem téměř nevyužívaná. Kultivace a osídlení zemských oceánů je přitom mnohem realističtější vyhlídkou, než případná snaha po kolonizaci jiných planet.

Hlavním průkopníkem myšlenky seasteadingu je The Seasteading Institute, založený Patri Friedmanem, vnukem slavného ekonoma Miltona Fridemana. Jako hlavní motivaci pro osídlení moří a oceánů Friedman zmiňuje možnost experimentovat s právním, ekonomickým a společenským uspořádáním. S rostoucí mocí státu na většině pevninského území tak oceán může nabídnout vysněnou oázu svobody a spravedlnosti.

Technická proveditelnost

Dlouhodobý pobyt na oceánu není ani zdaleka tak utopická myšlenka, jak se na první pohled může zdát. Již dnes pobývají tisíce lidí na sofistikovaných ropných plošinách či luxusních zaoceánských parnících. Největší současný zaoceánský parník světa Allure of the Seas má délku 360 metrů, šířku 65 metrů a kapacitu přes 6000 pasažérů. Seasteading Institute tak má při svém plánování trvale obyvatelné oceánské kolonie na čem stavět a rozhodně nemusí tzv. znovu vynalézat kolo.

Zaoceánské parníky ani ropné plošiny však přes veškerou svou technickou dokonalost nejsou projektovány za účelem dlouholetého pobytu zahrnujícího širokou škálu činností (tj. nikoli primárně k rekreaci či práci). Oceánské kolonie budou muset být dlouhodobě obyvatelné a budou muset dosáhnout určité míry soběstačnosti a nezávislosti na pevnině.

Nejvhodnější variantou (co do poměru trojice klíčových indikátorů finanční náklady – užitný prostor –  obyvatelnost) takového víceúčelového „seasteadu“ je v současnosti tzv. částečně ponorná plošina. Tento design je nejčastěji užíván k výstavbě oceánských ropných plošin. Konkrétní podoba výstavby na základní plošině pak bude závislá na typu majetkové a správní struktury; předpokladem dlouhodobě fungující komunity však bude různorodost obyvatel a jimi vykonávaných činností.

Prozatím nejdetailněji rozpracovaným projektem oceánské kolonie je ClubStead, obytná plošina navržená pro oblast vzdálenou 12 námořních mil (22km) od pobřeží americké Kalifornie. Primárním využitím byl měl být hotelový resort pro 200 hostů. Stavební náklady jsou odhadovány na 114 milionů amerických dolarů, přičemž roční provozní náklady by činily 3,4 milionů. ClubStead je prozatím pouze na papíře, na jeho návrhu se však podíleli odborníci na námořní stavebnictví, což dokládá fakt, že seasteading již není pouhým utopickým snem. Úspěšná realizace tohoto projektu by byla pro Seasteading Institute průlomovým počinem, jelikož by dokázal, že žít a podnikat na oceánu je nejen možné, ale i výnosné.

Ať bude Clubstead realizován či nikoli, Seasteading Institute nabízí zakladateli prvního skutečného seasteadu ocenění Poseidon Award, kterou plánuje udělit do roku 2015. Cenu obdrží kolonie splňující následující kritéria: minimálně 50 dlouhodobých rezidentů, finanční soběstačnost, nabídka obytného prostoru na realitním trhu a dosažení de-facto politické autonomie.

Právní a ekonomické aspekty

Vzdálenost 12 námořních mil od amerického pobřeží navrhovaná pro ClubStead není v žádném případě náhodná. Dle mezinárodního námořního práva právě tato vzdálenost ohraničuje teritoriální vody daného státu. Za touto linií, v tzv. mezinárodních vodách, již neplatí právo Spojených států amerických. Případný ClubStead by tedy kromě hotelových služeb mohl nabízet i služby na pevnině silně regulované či zakázané, jako jsou lékařské služby či hazard. Možnost nabízet obdobné služby představuje silný argument pro případné investory, kterým seasteading může nabídnout silně ziskové příležitosti za podmínek konkurujících známým daňovým rájům.

Další důležitá právní hranice pak leží ve vzdálenosti 200 námořních mil od souše, jelikož v tomto pásmu si Spojené státy nárokují veškeré nerostné suroviny a exkluzivní práva rybolovu. Případný těžební seastead by tedy musel ležet až za touto hranicí, jinak by se vystavoval nebezpečí násilného státního zásahu.

Dle mezinárodního námořního práva musí každé těleso v mezinárodních vodách nést vlajku určitého existujícího státu. Pokud se nechtějí prvotní námořní kolonizátoři vystavit riziku obecného obchodního embarga a armádního obsazení, budou si muset zvolit, jakou vlajku jejich seastead ponese. Naštěstí mnoho států nabízí takzvanou „otevřenou registraci“, kdy je plavidlu přidělena vlajka bez zásadnějších regulatorních požadavků a nadměrného papírování. V úvahu tak přichází například vlajka Bahamských ostrovů, Kypru, Libérie či Marshallových ostrovů – plavidla s vlajkami těchto zemí navíc disponují dle studie provedené Seasteading Institutem obecně dobrou mezinárodní reputací a nejsou narozdíl od některých jiných na námořních černých listinách.

Správní uspořádání

Jelikož cílem Seasteading Institute je experimentace s alternativním typem společenského uspořádání, je namístě otázka, jakou správní podobu by měly seasteady mít. Ihned zpočátku je třeba poznamenat, že tím si nikdo nemůže být dopředu jist. Kolonizátoři moří a oceánů se budou potýkat s novými společenskými problémy, které si budou žádat nová řešení. Určitou představu o budoucím uspořádání však získáme s uvědoměním, že mezi největší příznivce seasteadingu patří především libertariáni – příznivci vlastnických práv a smluvní svobody.

Největší vliv na správní uspořádání konkrétního seasteadu bude mít typ zakladatele – bude se jednat o skupinu bohatých nadšenců, průkopnického realitního developera, či inovativní korporaci? Oceánské město může být vlastněno jediným vlastníkem s pronájmem jednotlivých parcel, či může být vlastněno mnoha jedinci, kteří budou o zásadních správních otázkách hlasovat demokraticky či na základě vlastnického podílu.  Zásadním prvkem pro úspěšný vývoj těchto měst bude každopádně nezávislost na strnulosti pevninské státní legislativy a všeobjímající regulaci. Největší překážkou v kolonizaci oceánů totiž s velkou pravděpodobností nebude technická proveditelnost, ale právě nevůle stávajících států připustit vznik úspěšných decentralizovaných komunit.

Shrnutí

+ potenciál pro rozvoj svobodné a spravedlivé společnosti
– myšlenka existuje zatím pouze na papíře
– mořská nemoc

Vyšlo na: kamemigrovat.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *