Nový magazín o VPN a internetové bezpečnosti.

Rozhovor s Martinem Pánkem

Martin Pánek, politik, publicista, blogger, spisovatel, cestovatel a občas i trochu provokatér. Spoluzakladatel a aktivní člen euroskeptické Strany svobodných občanů aktuálně pracuje pro europoslance Petra Macha jako jeho zdejší asistent a vede časopis Laissez Faire.

Proč je bleeding heart libertarian? Co si myslí o EU? Jakou známku by udělil ČR? Spolupracoval by s ODS? Jak vypadá takový pracovní den „evropského asistenta?“ To se dozvíte se v rozhovoru.

Ptal se: David Křapka

Popisek vašeho účtu na Twitteru hovoří o tom, že jste „bleeding heart libertarian.“ Co si pod tím máme představit?
Mnoho lidí se domnívá, že libertariáni nebo pravičáci obecně se starají jenom sami o sebe. Proto se mi líbí snaha bleeding heart libertariánů ukazovat na to, v čem je současný politicko-ekonomický systém špatný zejména pro ty nejslabší a nejzranitelnější a proč právě v liberalismu by si oni nejvíce polepšili. Bohatí se mají dobře v každém režimu, chudí ne. A na to ukazují právě BHL.

Máte nějaké vzory? Kdo vás ve vašich názorech nejvíce ovlivnil?
Nejvíce mě asi ovlivnil můj táta, z politiků Václav Klaus. Až poté jsem si začal názory více ujasňovat četbou Bastiata nebo článků Petra Macha. V euroskepticismu mě nejvíc ovlivnili Nigel Farage a Dan Hannan. Úplně nejvíce ze všeho se mi ale líbla kniha Globalizace od Johana Norberga. Hodně se také inspiruji u amerických Otců zakladatelů.

Pojďme na začátek ještě trochu k teorii. Svobodní jsou v ČR strana, která prosazuje cestu klasického liberalismu, také nazývaného libertarianismem, ovšem členové strany o jeho povaze mají různou představu. Kam byste se na pomyslnou stupnici liberální konzervatista ? anarchokapitalista zařadil vy? K jakému ideálnímu stavu bychom měli směřovat?
Já bych se zařadil kamsi velmi na pravý okraj tohoto spektra (když „konzervatismus“ je nalevo a „anarchokapitalismus“ napravo). Za mnou by už zůstal jenom Murray Rothbard a Walter Block. :-) Nejsem přesvědčen o tom (alespoň zatím), že lze efektivně nahradit státní tvorbu pravidel (tj. parlament a např. nejvyšší soud) tržním systémem. Naopak stavět silnice a provozovat zdravotní systém nebo kulturu zvládají obyvatelé na volném trhu bez obtíží.

Tyto debaty o tom, kdo je větší či menší libertarián, mi ale nepřipadají moc zajímavé. Dnešní hospodářská politika je nalevo od Keynese, proto nemá smysl řešit, zda má pravdu Milton Friedman (minarchista), nebo jeho syn David (anarchista). Pojeďme společně v liberálním autobusu směrem k liberalismu a sami uvidíme, zda to funguje lépe, nebo ne. Až bude naše společnost mnohem svobodnější než dnes, třeba polovina toho autobusu vystoupí a začne proti nám bojovat zleva. Ale to je bitva, kterou můžeme bojovat za sto let, až k ní nadejde čas.

Jakou známku byste dal České republice krátce po jejím výročí, pokud se budeme bavit o svobodě jednotlivce?
V nejlepším případě trojku. Ano, existují mnohem opresivnější režimy, ale dnešní ČR není zrovna rájem svobody. Některé aspekty jsem se snažil nastínit ve svém článku: Stát nám bere půlku výplaty, ale dělá nám i daleko horší věci.

Jako zakladatel strany a zároveň počtvrté zvolený člen Republikového výboru Svobodných, jak hodnotíte současný stav této strany? Chystáte vy sám nějaké větší změny?
Upřímně, když jsme stranu zakládali, představoval jsem si to asi moc růžově a čekal jsem, že úspěch se dostaví dřív. Pak už jsem byl poměrně velký skeptik a moc jsem nevěřil ani tomu, že se v květnu dostaneme do europarlamentu. Dostali jsme se tam a to byl podle mého velký úspěch. Škoda, že se nám nepovedlo získat dvě křesla, mohli bychom propagovat i jinou stranickou tvář než jenom Petra Macha.

Po eurovolbách byla spousta členů, včetně mě, natěšená, že získáme vliv i v nějakých větších městech, ale to se bohužel nestalo. Před sněmovními volbami nás čeká kupa práce. S tím souvisí i to, že jsem rezignoval na svůj mandát v republikovém výboru a nechal si ho znovu potvrdit od voličů. Chci prosadit několik vnitřních změn a pozměnit i program strany a chtěl jsem vědět, zda má tato moje snaha mezi členy podporu.

Má podle vás strana koaliční potenciál? Za předpokladu budoucí účasti v parlamentu, je pro vás reálná spolupráce např. s ODS, či jinou stranou?
U ODS velmi záleží na tom, jací poslanci by si tuto stranu v parlamentu zasedli. ODS mívala skutečně pravicové poslance, v posledních dvou parlamentech se už ovšem nevyskytují. Pokud by tam za ODS zasedli klasičtí liberálové, zřejmě bychom mohli spolupracovat poměrně úzce. S jinými stranami nebo s etatistickými poslanci z ODS bychom asi společnou řeč našli pouze v jednotlivých oblastech. Shodou okolností jsem o tom kdysi taky napsal článek na blog.

V současnosti jsou ostatní strany tolik levicové, že se společná témata hledají obtížně, nicméně s Piráty a Zelenými by se určitě dalo spolupracovat na celé řadě věcí týkajících se osobní svobody a policejního státu. S TOP 09 by se snad dalo spolupracovat na vyrovnání rozpočtu a snižování daní, pokud by k tomu zrovna její poslanci měli chuť.

Petr Mach si vás nedávno vybral za svého asistenta v Evropském parlamentu. Jak se zatím díváte na tuto instituci? Má šanci frakce euroskeptiků EFDD prosadit své zájmy při současné situaci „vlády velkých stran“?
Ta instituce je strašná. Nechápu, jak někdo může vkročit do EP a nebýt euroskeptik. Tolik byrokracie a plýtvání, co člověk uvidí tam, o tom se nám v ČR ani nesní. A navíc to, jak známo, není parlament. Nedebatuje se tam a zákony se tam nesmí navrhovat, je to taková velmi drahá zástěrka nedemokratičnosti EU.

Šanci na jakoukoliv změnu přímo v parlamentu máme jen velmi malou. Snažíme se ale hrát tradiční roli opozice, totiž změnit veřejné mínění. Uvidíme, jak se nám povede s plánem Petra Macha na dobrovolné euro. O tom bychom mohli přesvědčit spoustu poslanců.

Jak vypadá váš průměrný pracovní den?
Ty dny jsou hodně různorodé. Především je rozdíl mezi Štrasburkem a Bruselem. Ve Štrasburku jednak člověk nebydlí ve svém a jednak je děsný frmol, protože probíhá plenární zasedání, což znamená, že musíme pro Petra Macha náležitě připravit všechny podklady, ale taky to znamená, že všichni poslanci a všechna média jsou na místě, takže je spousta schůzek s jinými poslanci, žádosti o rozhovory atp.

Podobné to je, když Petr Mach přijede do Bruselu na jednání výboru nebo poslaneckého klubu (výjimečně také na tzv. „mini-plenary“), ale přece jen je to o trochu klidnější. Ve dnech, kdy se Petr Mach věnuje politické práci v České republice, mám na starosti vyřídit veškerou byrokracii, co se týče našeho parlamentního fungování, připravuju podklady pro články a hlasování Petra Macha, vyřizuji korespondenci a telefonáty, v zastoupení se setkávám s dalšími poslanci, jejich asistenty, nebo vedením našeho poslaneckého klubu. Taky musím komunikovat s lokálními asistenty v Praze, abychom sladili naši činnost a naše výstupy.

Pracujete/podnikáte vedle této práce ještě v jiném oboru?
Ne, ne. Jednak se to nesmí a jednak je to práce až nad hlavu. Tedy pokud do toho nepočítáme např. vydávání časopisu Laissez Faire.

Řada lidí zná i vaši spisovatelskou tvorbu. Po knize Kompletní slepice, cestopisu z Číny, vám tento rok vyšel formou crowdfundingového financování další cestopis Částečná kráva. Splnila díla vaše očekávání?
Obával jsem se horších výsledků. Slepice se zaplatila poměrně brzy a začala vydělávat. Mám za to, že jsem tam napsal zajímavé informace, které Češi většinou o Číně nevědí, takže jsem rád, že si knihu zakoupilo tolik lidí. Na propagaci Krávy už bohužel nemám tolik času, ale i ta pomalu směřuje k zaplacení vlastních nákladů.

Chystáte se na další?
Určitě bych rád někdy napsal o životě v Evropském parlamentu. Tolik hořké legrace nebylo v obou těch dosavadních knihách dohromady. Romány psát neumím, ale třeba někdy napíšu něco politicky zajímavého.

V souvislosti s Kompletní slepicí, jak se stavíte k současným demonstracím v Hong Kongu? Předpokládáte nějaký vývoj?
Já bych samozřejmě Hongkongu i pevninské Číně přál co nejvíce svobody a také vládu, která jim naslouchá místo diktování. Mezi protestujícími mám i svoje kamarády. Obdivuji je za mírumilovný a pořádkumilovný způsob protestu, což se značí už v názvu jejich protestu Occupy Central with Love and Peace. Odhadovat názory bruselského politbyra je jednoduché, u toho pekingského bych si to ale netroufl.

Vidíte vaši kariéru i nadále v politice?
Teď působím spíš v byrokracii. :-) Vždycky říkám, že raději bych působil v think-tanku než v politice, protože jednak mám rád think-tankové prostředí (půl roku jsem byl na stáži v Cato Institutu a jsem z toho nadšen dodnes) a jednak si myslím, že nemám na politiku vlohy.

Ze Svobodných ale nikam neutíkám a na rozdíl od jiných stran záleží u nás moje kariéra, jak říkáte, plně na obyčejných členech a příznivcích bez funkcí a konexí. Když se jim nebudu líbit, tak mě v primárkách nebo volbách do republikového výboru nepodpoří. Zatím měli pocit, že Svobodným mám co nabídnout, což mě těší, a snažím se je nezklamat.

Dá se podle vás skloubit kariéra v politice s kariérou v soukromém sektoru?
Myslíte zároveň? Tak určitě dá, příkladů jsou spousty. Ale nemyslím si, že to je správné. Budí to nejrůznější podezření.

Článek vyšel na MMister.com

Doporučujeme také:

Martin Pánek o legalizaci marihuany

Martin Pánek: Daňová konkurence

Breaking Bad a libertariánství

Rozhovor s Radimem Smetkou

Fair Trade, nebo Fail Trade?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *