Nový magazín o VPN a internetové bezpečnosti.

O Liberlandu

Na svém blogu obvykle píšu o právu na držení a nošení zbraní. Tohle je poprvé, kdy činím výjimku. I samotné právo na držení a nošení zbraní je jen jedním z projevů svobody; a právě svoboda je to, o co mně vždycky šlo v první řadě.

Proto je mi myšlenka svobodného státu blízká a podporuji ji. Účelem tohoto článku není vás přesvědčit, abyste Liberland také podpořili; chci vám pouze dát informace, které média buď nemají, nebo ignorují, a vyvrátit mýty, které kolem něj kolují a jsou médii soustavně a cíleně udržovány.

„Liberland není míněn vážně; je to jen recese/reklama/PR projekt/apod.“

Jsem v kontaktu s Vítem Jedličkou i lidmi z jeho týmu a ujišťuji vás, že jde o zcela vážně míněný projekt, jehož cílem je založení skutečného státu se vším všudy – s územím, stálým obyvatelstvem, infrastrukturou, ekonomikou, zákony, obchodními vztahy, zahraničními vztahy atd. Krátkodobé plány tohoto projektu zahrnují a) ustanovení Liberlandu jako subjektu mezinárodního práva, což už je splněno, jak vysvětlím dále, a b) vybudování základní infrastruktury potřebné pro trvalé osídlení území – zajištění zdrojů pitné vody, postavení obydlí a podobně. Liberland má zajištěny lidské i materiální zdroje pro realizaci základní infrastruktury a pomalu se daří ji uskutečňovat, i přes snahu chorvatské policie je všemožně blokovat a sabotovat. To je také odpověď na otázku, zda je Liberland schopen se stát reálným, fungujícím státem: minimálně Chorvatsko je zjevně přesvědčeno, že toho schopen je, jinak by se tak zoufale nesnažilo tomu zabránit.

„Liberland neleží na zemi nikoho, ale na sporném území.“

Jelikož tohle média omílají pořád dokola, budu zde zcela konkrétní:

1. Podle mezinárodního práva je terra nullius (území nikoho) takové území, které si nenárokuje žádný stát. Takové území je možné zabrat jeho osídlením.

2. Území Siga (na kterém leží Liberland) původně patřilo Srbsku. Srbsko se však nároku na ně oficiálně a výslovně vzdalo, a to několikrát – naposledy přímo v souvislosti se založením Liberlandu, kdy srbské ministerstvo zahraničí prohlásilo, že Liberland neleží na území Srbské republiky (viz zde).

3. Chorvatsku toto území nikdy nepatřilo ani na něj nikdy žádný nárok nevzneslo. Naopak, chování chorvatských úřadů jasně ukazuje, že ani Chorvatsko toto území nepovažuje za své: například lidé, kteří se do Liberlandu chtějí dostat z chorvatské strany, jsou chorvatskou policií zadržováni a pokutováni za nedovolené překročení chorvatských hranic – což de facto znamená uznání, že ta hranice tam je, a že na této čáře chorvatské území končí.

4. Otázkou, kdy je území terra nullius, se již zabýval i Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Šlo o spor mezi Španělskem a Marokem o území Západní Sahary. Španělsko tvrdilo, že v době zabrání území Španělskem šlo o terra nullius, tedy území nepatřící nikomu a zabratelné. Mezinárodní soud takovou interpretaci odmítl. Poukázal na to, že území v době zabrání sice nepatřilo žádnému státu, avšak zdržovaly se na něm nomádské kmeny: nebylo tedy možno území zabrat osídlením, protože již osídlené bylo. (zdroj zde)

5. Území Siga bylo naposledy (nepočítáme – li současnost) osídleno před cca 30 lety. Poslední obyvatelé (Srbové) jej opustili dobrovolně a z vlastní vůle; od té doby bylo území nejen nenárokované, ale i fakticky neobývané – až do doby, kdy se na něm usadili osadníci Liberlandu. I v současnosti je Liberland stále jediným státem, který má na tomto území trvalé osídlení – což podle výše zmíněného názoru Mezinárodního soudního dvora stačí k tomu, aby území přestalo být terra nullius a stalo se územím obývaným, jehož obyvatelé mají právo na sebeurčení.

„Vznik Liberlandu nemá oporu v mezinárodním právu.“

Tento nesmysl opakovaně tvrdí nejen média, ale i instituce napohled mnohem důvěryhodnější, jako české ministerstvo zahraničí a právnické fakulty různých vysokých škol. Proto raději uvedu zcela konkrétně, na které mezinárodní právo se zakladatelé Liberlandu odvolávají. Je to Montevidejská úmluva o právech a povinnostech států z roku 1933 (Sbírka mezinárodních smluv OSN, str. 21, přehlednější verze zde). Tato úmluva definuje, jaké podmínky musí útvar splnit, aby byl považován za stát podle mezinárodního práva. Jsou to (dle čl. 1):

– 1. území a 2. trvalé osídlení: územím Liberlandu je výše zmíněná bývalá terra nulliusmezi hranicemi Srbska a Chorvatska, a tuto zemi si Liberland nárokuje právě na základě trvalého osídlení vlastními občany.

– 3. vláda – navzdory tvrzením médií, že Vít Jedlička je „samozvaný prezident“, skutečnost je taková, že po oficiálním založení Liberlandu byl prezidentem zvolen. Kromě toho jej všichni občané Liberlandu – i ti, kteří nabyli občanství až po volbách – za představitele své vlády dobrovolně uznávají. Těžko asi může existovat vláda, která by měla silnější mandát.

– 4. schopnost vstupovat do vztahů s jinými státy. Tuto schopnost Liberland prokázal předáním oficiálních nót o založení státu, sepsanými podle diplomatických protokolů a zvyklostí; kromě toho Vít Jedlička uskutečňuje osobní schůzky s představiteli jiných států, mimo jiné například s chorvatskou ministryní zahraničí. O schopnosti Liberlandu vstupovat do vztahů s jinými státy tedy nelze pochybovat.

K porušování mezinárodního práva naopak dochází ze strany Chorvatska. Že chorvatská policie brání v přístupu do Liberlandu z chorvatské strany, to je v pořádku – chorvatský stát má právo kontrolovat své hranice. To, že také brání v přístupu do Liberlandu před Dunaj, je však porušením práva hned dvojnásob: za prvé chorvatská policie zasahuje na území, které – podle jejich vlastních slov i jednání – leží za chorvatskými hranicemi, tedy na území, které Chorvatsku již nepatří. Za druhé porušuje mezinárodní právo tím, že blokuje plavbu po Dunaji, který je mezinárodním plavebním koridorem, a tudíž jej smí užívat kdokoli.

„Liberland není státem podle mezinárodního práva, protože jej žádný stát neuznal.“

I toto Montevidejská úmluva výslovně řeší: „Politická existence státu není závislá na uznání jinými státy. I dříve, než je uznán, má stát právo bránit svou celistvost a nezávislost, zajišťovat své zachování a prosperitu, a k tomu účelu se organizovat, jakkoli uzná za vhodné, spravovat své zájmy vydáváním zákonů, poskytovat své služby, a určovat působnost a pravomoci svých soudů. Výkon těchto práv nemá žádná jiná omezení, než jejich výkon jinými státy podle mezinárodního práva.“ (Čl. 3)

Podle tohoto mezinárodního práva tedy Liberland splněním výše uvedených čtyřech podmínek nabyl veškeré pravomoci státu, bez ohledu na neuznání jinými státy.

„Jenže právo na něco je jedna věc, a schopnost to udělat druhá“

To je naprostá pravda – právo a moc jsou dvě zcela odlišné věci, a Montevidejská smlouva to výslovně potvrzuje: „Práva státu nejsou závislá na moci, kterou stát disponuje k jejich výkonu, ale na pouhé skutečnosti, že existuje podle mezinárodního práva.“ (Čl. 4)

Kromě toho, jak jsem napsal v úvodu, Liberland není jen teoretickým projektem, ale již v současnosti je dostatečně zorganizován na to, aby dokázal zajistit svým občanům základní infrastrukturu a vnitrostátní právní rámec – což je vše, co od něj jeho občané chtějí.

„Není ale právě to, že chorvatská policie je schopná proti Liberlandu úspěšně zasáhnout, důkazem toho, že nejde o stát?“

Když pominu zjevnou amorálnost takové „doktríny práva silnějšího“, pak i toto Montevidejská smlouva výslovně odmítá. Jakékoli územní nároky či zvláštní výhody pocházející z použití síly, nátlaku či výhrůžek prohlašuje za neplatné. Navíc výslovně zakazuje okupaci území jiného státu z jakéhokoli důvodu, byť by i byla jen dočasná (Čl. 11). Používání síly chorvatskou policií na území Liberlandu tedy Chorvatsku nezakládá žádná práva; naopak, pokud by Chorvatsko vzneslo jakékoli nároky založené na použití síly ozbrojenými složkami chorvatského státu mimo jeho území, naplnilo by tím znaky zločinu agrese podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu.

Teď ale z trochu jiného pohledu. O co vlastně které straně jde? Libertariánům jde o všechno: o možnost mít svůj vlastní stát, byť i takhle malý, kde budou moci žít podle principů svobody, podle pravidla „Žít a nechat žít.“ Jediné, co k tomu potřebují, je aby je ostatní nechali na pokoji. Chorvatsku jde o sedm čtverečních kilometrů lesa, částečně v záplavové oblasti, o které před založením Liberlandu vůbec ani nestálo.

Nezaslouží si svoboda tuhle šanci?

Autorem článku je David Karásek, vyšlo na blog.idnes.cz

Doporučujeme také:

Liberland: Podrobné informace o zemi

Liberland – Získejte občanství

Platbou daní si nic nekupujeme

1 komentář


  1. // Odpovědět

    nemuzu si pomoct ale neni nahodou ten problem v tom ze hranice je prekracovana na jinem miste nez na tom ktere je k tomu urceno? ono je cie pekne ze mezi srbskem a chorvatskem je shengensky prostor ale nejsem si jisty jestli tu hranici je mozne prekrocit kdekoliv a pokud jsou obyvatele liberlandu pokutovani za prekracovani hranice tak pravdepodobne kvuli tomu ze podle chorvatske policie prekracuji hranici do srbska, protoze jak sem tak nejak pochopil tak chorvatsko tvrdi ze uzemi liberlandu je v soucasnosti uzemim srbska. To ze srbsko tvrdi ze to neni jejich uzemi je celkem fuk protoze dokud tuhle informaci neobdrzi chorvati primo od srbu tak to proste nebudou brat na vedomi. I kdyz samozrejme kazdy stat si hlida to aby na jejich uzemi nevstupovali lide nikoli aby ho nemohli pustit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *