Nový magazín o VPN a internetové bezpečnosti.

Ministerstvo školství vyhlašuje válku svobodě

Ministr školství Marcel Chládek se po několika svých bizarních návrzích rozhodl k dalšímu – smetl ze stolu návrh jeho předchůdce Petra Fialy a nepovolí žákům druhého stupně základní školy, aby se vzdělávali doma.

Návrh na domácí vzdělávání na druhém stupni ale není o tom, že by se rušil na školách. Šlo jen o to, aby se rodičům dala svoboda v rozhodování, jak vychovávat svoje děti a aby to byli právě oni, kdo rozhodne, co je pro jejich dítě dobré. Podle ministra to ale očividně bude lépe vědět stát.

Pan ministr to obhajuje tím, že škola plní socializační funkci. Plní ji ale škola skutečně tak dobře, aby bylo nutné takto omezovat svobodu? Vždyť dítě je rádo, stejně jako dospělý člověk, s lidmi, se kterými je mu dobře. Může mu být dobře skutečně s náhodně vybranými několika desítkami dalších lidí?

Ministr to nejspíš staví na předpokladu, který je naprosto mylný. A tedy na tom, že dítě, které se vzdělává doma, se nebude stýkat s ostatními dětmi. To ale není pravda. Může chodit ven, může chodit do různých zájmových kroužků a podobně. Prostě dělat to, co to dítě baví. A hlavně s lidmi, se kterými je rádo.

Škola ve skutečnosti může dítěti způsobit pravý opak toho, co si přeje Chládek. Může se tam setkat s šikanou – ať už tou, co je zvenčí vidět (fyzické násilí, posmívání apod.), tak tou, která vidět není a dítě ji prožívá samo (například ignorování). Ve skutečnosti se dítě místo socializace spíše asocializuje. Uzavírá se do sebe a odmítá kontakt s ostatními lidmi. To jen proto, že bylo nuceno se každý den stýkat s lidmi, se kterými tomu dítěti nebylo dobře. Když přišlo do školy, bylo mu řečeno, že těch 30 dalších lidí budou po dobu 9 let jeho kamarádi a musí s nimi vycházet.

Problém navíc je autoritářství drtivé většiny učitelů a hraní si na Bohy (to například paroduje britský seriál Little Britain postavou Edward Grant). Děti je kvůli tomu přirozeně berou jako své nepřátele. Ve školách neexistuje nic jako povinnosti učitelů vůči žákům, zato existuje mnoho povinností žáků vůči učitelům. Slovo učitele je bráno jako slovo boží a žádný dialog se nepřipouští. Co kdyby se proboha děti naučily kriticky myslet?! A dítě přeci musí být poslušné a nesmí vyčnívat!

Skutečně si nemyslím, že něco takového zajišťuje větší socializaci. Ve skutečnosti považuji v zemi, kde zákon nedovoluje zakládat demokratické školy, domácí vzdělávání za záchranu. Dítěti to umožní se daleko lépe rozvíjet a věnovat čas a úsilí do něčeho, co ho baví a čemu se opravdu chce věnovat.

V některých evropských zemích, jako jsou například Itálie nebo Dánsko, je domácí vzdělávání dokonce zakořeněno v ústavě.

Obecně je dost zajímavé, že v mnoha okolních zemích je homeschooling i na druhém stupni možný, jenže u nás je to hrozný problém a způsobilo by to prý asociálnost.

A třeba v Británii využívá domácího vzdělávání v současné chvíli až 100 000 rodin. Holt těžcí asociálové.

Oldřich Florian je student, vyšlo na blog.idnes.cz

Doporučujeme také:

Logan LaPante: O vzdělávacím systému a hackschoolingu

Erica Goldson: Zde stojím

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *