Nový magazín o VPN a internetové bezpečnosti.

Labyrint mýtů – IV. Deflace

Po inflaci přichází na řadu jev opačný, který je opředen snad ještě více mýty, a to deflace. Níže v textu zachováváme původní definici, deflací tedy budeme rozumět pokles množství peněz. Změnou cenové hladiny opět rozumíme změnu ceny nějakého spotřebního koše.

Věnujme se tedy nejprve tomu, co za deflaci považuje dnešní mainstream – poklesu cenové hladiny.

Mýtus: Pokles cenové hladiny přichází náhle a neočekávaně

Dnes žijeme v systému nekrytých papírových peněz, kde téměř nepřetržitě dochází k růstu cenové hladiny. Utváříme si tak očekávání ohledně budoucích cen (a toho, že budou růst). Uvažujme nyní ekonomiku s komoditními penězi, jejichž množství roste pomaleji než počet zboží a služeb na trhu. Tato situace by nevyhnutelně vedla k poklesu cenové hladiny. Nicméně nedělo by se tak náhle a bez očekávání. Jednalo by se o dlouhodobý trend, který by očekávali a s menší či větší přesností předpovídali jak výrobci, tak spotřebitelé. Tento bod se nám bude hodit především při boření dalších mýtů.

Mýtus: Deflační spirála (odklad spotřeby)

Další argument proti dlouhodobému stabilnímu poklesu cenové hladiny zní takto: spotřebitelé očekávají nižší a nižší ceny, a proto spotřebu odkládají ad infinitum, a tak nechají výrobce zkrachovat. O očekávání výrobců nepadne ani slovo, asi neočekávají krom soudného dne nic. Jak jsme poznamenali výše, pokles cenové hladiny nepřichází náhle, ale jedná se o stabilní dlouhodobý trend. Výrobci by museli být přinejmenším hloupí, pokud by pokles cen neočekávali.

Absurdnost celého argumentu nejlépe popisuje Krupa:

Vysvětlení toho, proč někdo nakupuje, i když očekává další pokles cen, je úplně stejné jako vysvětlení, proč někdo prodává, i když očekává další nárůst cen! Argument (…) bychom pak mohli přepsat takto: 

„Jenže inflace je dlouhodobý růst cenové hladiny. Obchodníci tak očekávají další vzestup cen a v logické snaze vydělat více odkládají svoje prodeje. Proč by někdo prodával automobil, pokud se ho nepotřebuje nutně zbavit a očekává jeho další zdražení?“ [1]

Empirie z oblasti výpočetní techniky úvahy o bezproblémovém fungování ekonomiky za poklesu cenové hladiny potvrzuje.

Mýtus: Nemožnost výdělku

Na první pohled vypadá tento mýtus logicky. Podnikatelé mají náklady dnes, ale prodávat budou až za měsíc, kdy už budou nižší ceny. Nebudou tedy schopni vydělávat.

Zde je dobré uvědomit si především vztah mezi náklady a cenou. Cena určuje náklady, nikoliv naopak! A tedy podnikatelé očekávají (viz mýtus #1) nižší ceny, a tomu přizpůsobí své náklady. Stejně jako dnes kvůli inflaci podnikatelé očekávají vyšší ceny v budoucnosti, a proto si mohou dovolit vyšší nominální náklady, než je dnešní prodejní cena. Pro podnikatele je důležitý rozdíl mezi cenou a náklady. Nikoliv směr, kterým se budou pohybovat.

Stejně tak není podstatné, kolik podnikatel vydělá nominálně (zda 10 nebo 5), ale reálně. Při rostoucí cenové hladině vydělává podnikatel nominálně více a při klesající nominálně méně, reálně však mohou vydělávat stejně.

Mýtus: Deflace škrtí ekonomický růst

Neočekávané výkyvy v hodnotě peněz jistě způsobují jak výrobcům, tak spotřebitelům problémy. Nejistota může vést například k odkladu investic. Nyní je ale třeba si položit otázku, ve kterém systému se objevuje více těchto náhlých a neočekávaných změn? Který systém je stabilnější? Systém nekrytých papírových peněz, kde stát může vytvořit miliardy z ničeho, nebo systém komoditních peněz, kde už z podstaty nic takového nastat nemůže?

Ukázali jsme, že podnikatelé jsou schopni realizovat zisky i v podmínkách poklesu cenové hladiny. Není žádný důvod se domnívat, že by se měl ekonomický růst v období poklesu cenové hladiny zastavit. Svět levných inflačních peněz naopak podporuje především ty investice, které jsou ztrátové (minulá či snad ještě současná krize toto nadmíru potvrzují). Neztrátové investice by byly realizovány i bez papírových peněz. Ekonometričtí fandové si mohou přečíst tento článek, který naše závěry potvrzuje.

Mýtus: Cenové a mzdové nepružnosti

Ceny a mzdy jsou údajně nepružné směrem dolů, a proto při deflaci nebude docházet k jejich poklesu. Místo toho bude docházet k vyhazování lidí, nezaměstnanosti atd… Argument tedy není ani tak ekonomický, jako spíše psychologický. Nejlépe nám na něj opět odpovídá Krupa:

Onen „psychologický problém“ (…) je dán pouze zvykem a dlouhodobou zkušeností s určitým prostředím. V prostředí, kde docházelo k dlouhodobému opačnému vývoji cenové hladiny, panoval také opačný „psychologický“ zvyk. Stejně dobře si lze představit obrat v nastavení takových věcí, jako jsou kolektivní pracovní smlouvy uzavírané s odbory. Jako je dnes častým jevem podmínka v kolektivní smlouvě určující, že mzdy se mají zvyšovat nejméně o tolik, o kolik roste cenová hladina, tak by v opačném prostředí odbory jednaly o tom, že mzdy se nemají snižovat o víc, než o kolik klesá cenová hladina. To je opět jenom záležitostí zvyku, nikoliv nepřekonatelnou bariérou. [1]

Prostředím poklesu cenové hladiny, o kterém Krupa mluví, je myšlena Francie 19. století. V této době byly mzdy naopak nepružné směrem nahoru. White toto období popisuje následovně:

Byla schválena emise dalších tří set milionů. Všechny ceny poté opět stouply mimo jediné – ceny práce. Jakkoliv se to může zdát podivné, znehodnocovaná měna zvýšila enormně ceny veškerých výrobků, zastavení tolika manufaktur a útěk kapitálu způsobil naopak to, že platy byly v létě 1792, po třech letech inflace, na stejné úrovni, jako byly o čtyři roky dříve – tedy patnáct sou za den. Neexistuje žádný názornější příklad pravdivosti slov pronesených Danielem Websterem, že „ze všech nástrojů vymyšlených k podvedení pracujících tříd žádný nebyl účinnější, než jejich ošálení papírovými penězi. [2]

Pro cenové a mzdové nepružnosti směrem dolů tedy neexistuje žádný skutečný důvod.

Mýtus: Skutečná deflace škodí

V této kapitole jsme se zatím věnovali pouze mainstreamovému pohledu na deflaci, tj, na pokles cenové hladiny. Vzhledem k tomu, že papírové peníze ovládané státem jsou silně proinflační, není třeba řešit deflaci (skutečnou, tj. pokles množství peněz) v tomto systému (pro zájemce viz článek v referencích). Jak je to ale s deflací tam, kde neexistují zákony o zákonném platidle?

Zde se nám situace značně zjednodušuje. Pokud by objem komoditních peněz klesal (třeba tak, že by někdo nějakým způsobem dokázal syslit komoditní peníze – například zlato), pak tržním aktérům nebrání nic v tom, přejít jednoduše k jiné komoditě. Lidé nejsou odkázáni na jedny peníze, může se jimi stát stříbro, sůl nebo cínoví vojáčci.

Vyšlo na: mises.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *