Nový magazín o VPN a internetové bezpečnosti.

Labyrint mýtů – I. Náboženství jménem HDP

Hrubý domácí produkt (HDP) resp. jeho růst je spolu s dalšími ekonomickými veličinami modlou většiny ekonomů, politiků, ekonomických komentátorů a všelijakých šarlatánů. Nejen ekonomické deníky nás neustále zahlcují zprávami typu „ČNB upravila výhled růstu HDP na 2,5%“ či „kvartální růst HDP byl ve skutečnosti nižší o 0,1 procentního bodu“ a tak podobně. Posedlost růstem HDP můžeme poslední dobou často sledovat na mém oblíbeném newspeakovém „negativním růstu“ tj. česky poklesu… Růst prostě muss sein!

Co je to vlastně HDP?

HDP se spočítá celkem jednoduše – ČSÚ vezme agregátní spotřebu, vládní výdaje, investice a čistý export a to celé sečte. Do HDP se ovšem započítávají pouze finální statky vyrobené za daný časový interval (obvykle rok nebo kvartál), nikoliv však meziprodukt. To znamená, že se započítají nově vyrobená auta, nikoliv ale komponenty potřebné k sestavení těchto aut. To okamžitě vede k prvnímu problému.

Soustředí-li se HDP pouze na finální statky, pak kompletně ignoruje zásadní proces produkce, který potřebuje čas a různé další statky (zvané kapitálové) společně s půdou a pracovní silou. Čistě náhodou je produkční proces také součástí ekonomiky, a pokud má tento proces nějaký problém, pak ho má i celkový výstup spotřebních statků, který HDP měří. Je nesmysl říkat, že X je velikost ekonomiky, pokud toto X nezahrnuje tento zásadní proces produkce.

Druhým problémem s HDP je nemožnost rozlišovat mezi produktivními výdaji a plýtváním kapitálu. Pokud si nechá Petr Kellner postavit na zahradě pyramidu za miliardu korun, jaký to pro nás bude mít přínos? Komu tím prospěje? :) HDP přesto vzroste. Pokud by od začátku roku začala polovina nezaměstnaných v rámci nějakého „vládního balíčku podpory jam“ vykopávat jámy a druhá polovina nezaměstnaných zase zahazovat, pak by nám HDP mohlo růst až do nebe. Měli bychom se ale lépe? Ne. Právě naopak, měli bychom se dokonce hůře, protože bychom tyto oddané pracovníky museli platit z daní. To souvisí s dalším problémem.

Tím je skutečnost, že HDP zaznamenává vládní výdaje jako něco pozitivního. Jenže pokud vláda utrácí peníze, přesměrovává zdroje (které násilně sebrala lidem ve formě daní) ze statků, které si přejí koupit spotřebitelé, do těch statků, které považují politici a vládní úředníci za důležité (v tom lepším případě, v tom horším je tito přesměrovávají přímo do vlastních kapes). To samozřejmě pokřivuje trh – např. uměle zvyšuje cenu státem poptávaných služeb, dochází k vytlačování soukromých výdajů atd. Jedna koruna, kterou za nás vydá stát, pro nás nemá stejný užitek jako jedna koruna, kterou sami utratíme! Zde je také dobré si uvědomit, že vládní výdaje v ČR podle statistiky OECD tvořily v prvním desetiletí 21. století průměrně 44% HDP. 

Jestliže Spojené státy vydají ročně 660 miliard dolarů na válčení, jsou Američané skutečně o 660 miliard dolarů „bohatší“? Dále se do HDP žádným způsobem nezapočítává (státní) dluh. Pokud si vláda půjčí v cizině a peníze utratí, vzroste roční HDP. Pokud bych si já půjčil milion a koupil si auto, těžko bych mohl tvrdit, že se zvýšilo moje bohatství.

HDP nikdy nedokážeme spočítat

Čtvrtým velkým problémem HDP je jeho neschopnost měřit služby v domácnosti, šedou ekonomiku nebo třeba volný čas. Pokud bychom pracovali 24 hodin denně, jistě bychom (alespoň na několik dní) dokázali hrubý domácí produkt zvýšit. Ukazuje ale taková změna na fakt, že se máme lépe? Těžko. Větší HDP tedy automaticky neznamená lepší život. 

Pokud si zajdeme na večeři do restaurace, přispějeme k HDP jistou měrou, pokud si ale nakoupíme stejné suroviny a večeři uvaříme doma, přispějeme měrou menší. Kam se poděje přidaná hodnota z vlastního vaření?

Podle odhadu mezinárodního měnového fondu přispívala v letech 1988-2000 šedá ekonomika do celkového výstupu následovně: u zemí OECD 14-16% HDP, u tranzitivních zemí (sem patří např. ČR) 21-30% HDP, u zemí třetího světa 35-44% HDP. Jak vidíme, u rozvojových zemí jde téměř jedna třetina veškerého výstupu mimo oficiální statistiky! Podíl šedé ekonomiky se samozřejmě výrazně liší dle země a regionu a jedná se vždy pouze o odhad. Ke skutečným číslům se tedy nemůžeme nikdy ani při nejlepší snaze dostat.

Pokud bychom se ale nějakým zázrakem dokázali přiblížit skutečnosti, pořád je HDP jen číslo. Zjednodušeně statky krát peníze. Jenže peníze nevyjadřují hodnotu daných statků, vyjadřují pouze směnný poměr mezi těmito statky. Hodnota daných statků je vždy subjektivní. Daný výstup bude mít tedy pro každého z nás jinou hodnotu, těžko HDP přiřazovat jedno číslo jako nějakou objektivní hodnotu.

Pokud budeme porovnávat země podle HDP per capita, úplně ignorujeme rozložení toho produktu. Co když 90% produktu vyprodukuje 10% lidí? K čemu nám pak je HDP na hlavu?

Proč?

Dalším z mnoha problémů HDP je, že měří agregáty, které nikdo nepotřebuje. Firmy chtějí specifické informace o možnostech zisku, nikoliv obecná data o celé ekonomice. “Čínská ekonomika vzrostla o 10%” – no a co? Jak mi to pomůže jako manažerovi? Ano, říká mi to, že Čína má rostoucí ekonomiku, ale takovou informaci bych mohl zjistit i jinak. Mimo to je taková informace nejednoznačná: mám investovat, protože je tam rostoucí poptávka, nebo se mám držet zpátky, protože konkurence v Číně už je?

Mimochodem příklad Číny krásně ukazuje, jak je HDP nesmyslná veličina. Zatímco čínská ekonomika rostla vloni téměř deseti procenty, vznikala v Číně celá města, která zůstávají neobydlena. Např. město Ordos v provincii Vnitřní Mongolsko bylo postaveno pro milion lidí, ale prakticky nikdo v něm nebydlí. K čemu takový růst HDP tedy vůbec je?

Jelikož celkový výstup se spočítá vynásobením zboží cenami, nárůst cen v daném roce povede k nárůstu (nominálního) HDP. Reálné HDP (které je očištěno o inflaci) tento problém do určité míry řeší. Toto řešení je ale nedostatečné, protože růst peněžní zásoby vede k téměř okamžitému vyššímu utrácení, zatímco cenová inflace přichází až později. Když vytiskneme nové peníze z ničeho (což centrální bance systém frakčních rezerv umožňuje) a tyto peníze vstoupí do ekonomiky, ceny vzrostou až po určitém čase. Dokud ceny nevzrostou na rovnovážnou úroveň, reálné HDP tuto změnu nezapočítá a ukazuje zkreslené výsledky.

Závěr

HDP je na nic. Slouží pouze politikům, kteří se v bláhové naději, že dokáží vylepšit naše životy, ženou za vyšším HDP na úkor zdravého rozumu. Užitek, vlastní spokojenost či pocit štěstí nelze interpersonálně porovnávat, nemá tedy ani smysl z našich daní platit jedince, kteří se o to snaží. 

Moderní mainstreamová ekonomie se téměř výhradně zabývá konstrukcí ekonometrických modelů, kde se několik málo veličin snaží vysvětlit například právě pohyby HDP. O smysluplnosti takové činnosti si musí čtenář udělat představu sám…


Psáno pro časopis FSV UK Sociál.

Pozn.: V článku není zmíněna další vážná vada HDP – stejný příspevěk k HDP různého zboží. Např. počítač, který v roce 2005 stál 30.000 a počítač, který v roce 2010 stál 30.000 – oba přispěly k HDP stejně, přesto je kvalita či funkčnost obou počítačů diametrálně odlišná.

Vyšlo na http://www.mises.cz/clanky/nabozenstvi-jmenem-hdp-235.aspx

2 komentáře


  1. // Odpovědět

    No, nebudu polemizovat o inteligenci autora a vyjadřovat se k článku už vůbec nemá smysl. Vzdělaní si udělají obrázek sami a hloupého člověka nemá smysl o nepravdě zde uvedeného přesvědčovat.


    1. // Odpovědět

      Předhoďte prosím nějaké argumenty. Nesnažíme se šířit nějaké dogma, rádi o tom podiskutujeme :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *