Nový magazín o VPN a internetové bezpečnosti.

Kde jenom se ty peníze ztrácí?

Víte, proč se „musí“ zvýšit DPH? Páni nám poslanci navrhují, aby každý do 18 let nosil na sjezdovce povinně helmu. Fajn, zdá se to na první pohled docela rozumné. Ale není to náhodou už jen krůček k povinnosti nosit na sjezdovce povinně helmu až do 100 let? A co takhle helma, když zrovna jdete vyvenčit psa, protože co kdybyste náhodou museli přejít silnici, no ne?

Tedy ne že by byla helma na sjezdovce špatný nápad, já bych bez ní lyže nepřipnula, zvlášť po jedné zkušenosti z dětství, kdy helmy ještě „nebyly“. Tehdy jsem si hrála na machra a při infantilním závodě na téma „kdo bude dřív dole, je borec“, jsem náhle zjistila, že kombinace vysoká rychlost + ledovka = složitější zatáčení. A pak si už jen pamatuji, jak se ten smrk rychle blížil. Bohužel jsem právě byla ve vedení, takže nablízku nebyl nikdo, kdo by to viděl. Probrala jsem v lese až po dost dlouhé době a dodnes nevím, co se během té hodinky dělo. Ale nosit helmu POVINNĚ? Ještě tak u dětí – možná. Ale u dospělých – po vzoru některých zemí? Neznamená vlastně POVINNÁ helma zákaz zemřít, když se mi zachce?  A zákaz zemřít zase znamená, že mé tělo už není majetkem mým, ale majetkem státu – toho státu, který mi zakázal dobrovolně na sjezdovce zemřít. Kupodivu to státu baštíme.

Moje auto se odmítne rozjet, když nejsem připoutaná. Což mám málokdy šanci vyzkoušet, protože jsem známa jako notorický „sebepoutač“ a pokud se náhodou nedobrovolně ocitnu na zadním sedadle a řidič se rozjede dříve, než se stihnu přikurtovat, požádám ho, aby ještě na chvíli zastavil. Ale co kdybych náhodou usilovala o sebevraždu a chtěla se rozjet proti zdi? Mé odhodlání by v tu chvíli bylo irelevantní – technika by zradila. Má to nařízeno shůry – od politiků, kteří došli k názoru, že oni smí prostřednictvím předpisů o bezpečnosti rozhodovat o mém životě a mém těle. A my – lidé – jsme s tím srozuměni. Ono to totiž tak nějak vyhovuje oběma stranám. Pro nás je pohodlnější, když nerozhodujeme, ale je o nás rozhodováno. A pro stát je zase pohodlné, že z nás vychoval poslušné ovečky, které odmítají samostatně se rozhodovat. Ony se totiž takovým tichounkým ovečkám lépe zvyšují daně.

Před nějakým časem politici mluvili o sjednocení DPH na 19 či dokonce 20 %. Výraz „sjednocení“ je marketingově dobře vymyšlený – ono to totiž v realitě znamená zvýšení DPH. Prý to je „potřeba“ kvůli penzijní reformě. Ale brzy se ukázalo, že mezi zvýšením DPH a penzijní reformou je souvislost asi jako mezi počtem indických slonů ve volné přírodě a barvou očí českého premiéra. No a teď tu máme rok 2012, zpomalení hospodářského růstu a další strašení sjednocením, ehm – chci říct zvýšením – DPH na 20 % a zmrazením důchodů. Tentokrát prý kvůli krizi. Konečně se našel „důvod“.

A my, poslušné ovečky vycvičené povinnými helmami, povinně sklopíme hlavu a pomyslíme si: Když to musí být, tak to holt musí být. A vůbec nás nenapadne ptát se, proč vlastně máme posílat státu těch pár dalších miliard z našich kapes a jestli by náhodou nebylo místo toho záhodno trochu víc si posvítit na kulantně pojmenovanou výdajovou kapitolku státního rozpočtu „Neinvestiční transfery příspěvkovým a podobným orgánům“ – když jen za rok 2011 se v ní dokázalo utopit 48,9 mld. Kč. Anebo co třeba neméně marketingově kulantně pojmenovaná kapitolka „Neinvestiční transfery státním fondům“, ve které se schovaly výdaje za 28,2 mld. Kč? Moc pěkné názvy pro moc pěkná místečka pro vysloužilé politiky.

Skoro to vypadá, že si politici myslí, že jsou na svých místech, aby jim lidé odevzdali své bohatství. Co takhle zamyslet se, jak lidem vrátit svobodu?

Markéta Šichtařová je finanční analytička, vyšlo na sichtarova.blog.idnes.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *