Nový magazín o VPN a internetové bezpečnosti.

Kapitalistická Čína a komunistické USA

Cílem komunistických revolucí 20. století bylo znárodnit majetek v držení soukromých firem a dát ho do rukou „vykořisťovaným“ pracujícím, v jejichž potu byl údajně vytvořen. Amerika založila celé své hospodářství na tom, že tuto myšlenku odmítla. Nicméně výsledkem současných a plánovaných daňových zákonů je tak obrovská míra znárodnění, že i ten nejzuřivější bolševik by blednul závistí.

Jediným cílem firmy je vytvořit zisk pro své majitele (všechny ostatní cíle jsou podružné). Akciové firmy tyto zisky rozdělují pomocí dividend. Ovšem kvůli americkému systému dvojitého zdanění, kdy zisky firem se nejdříve zdaní na úrovni firmy a potom ještě jednou na úrovni akcionáře, získává strýček Sam mnohem větší část celkového zisku firmy než sami akcionáři. Tomuto tématu se věnuji i ve svém nedávném videoblogu.

Řekněme, že americká akciovka vydělala za rok zisk milion dolarů. Podle současných zákonů zaplatí na dani z příjmu právnických osob 35% (pro jednoduchost ignorujme nižší daňovou sazbu platnou pro prvních 100 tisíc dolarů zisku). To znamená, že 350 000 dolarů okamžitě zaplatí státu (pokud neměla nárok na nějaký druh daňových odpočtů). Z těch zbývajících 650 000 dolarů firma typicky rozdělí 40% na dividendách akcionářům (říká se tomu dividend payout ratio, jehož průměr je skutečně malinko pod 40%). Takže v tomto případě firma svým akcionářům vyplatí 260 000 dolarů (40% z 650 000 dolarů). Zbývajících 390 000 dolarů si firma nechá jako zadržené zisky a použije je na obnovu opotřebeného vybavení, na nové investice, na vývoj a na rozšíření svého provozu. Kdyby firma takovéto investice neprováděla, tak by zanikla a její schopnost v budoucnosti generovat zisky by zmizela.

Tyto zadržené zisky jsou stále majetkem akcionářů, ale jejich primárním účelem je generovat budoucí zisky a dividendy. Akcionáři z těchto zisků ale nic nemají do té doby, než se začnou vyplácet dividendy. Můžou samozřejmě akcie prodat a vydělat tak na kapitálovém zisku, samozřejmě zaplatit daň z kapitálových zisků, ale to jen převádí budoucí dividendy na někoho jiného.

Když akcionáři dostanou svých 260 000 dolarů na dividendách, stát jim je znovu zdaní, tentokrát 15% (podle současných zákonů). Proto akcionáři dostanou jen 221 000 dolarů z původního zisku milion dolarů. Když těchto 39 000 dolarů přidáme k 350 000 dolarům, které si vláda vzala v prvním kroku, dá nám to dohromady téměř 390 000 dolarů. Jinými slovy, stát dostane o 75% vice z celkového cash flow než samotní vlastníci. Nebo pokud se na to podíváme z trošku jiného pohledu, tak stát dostane asi 65% z celkových rozdělených zisků, zatímco akcionáři, kteří firmě umožnili existovat vložením svých peněz a nesou veškeré riziko, dostanou 35%. Vypadá spravedlivý podíl takto?

Takováto míra zdanění znevýhodňuje americké firmy v konkurenci firem ze zemí, se kterými soutěžíme. V Číně je dělení ziskového koláče mnohem příznivější pro majitele. Firmy se tam daní 25% a akcionáři 10%. Když použijeme tato čísla a stejné dividend payout ratio jako u amerických firem, tak čínská vláda dostane 51% a akcionáři 49%. V Hong Kongu je situace ještě lepší, firmy platí 16% a akcionáři nic. Stát tam tedy dostává 33% a akcionáři 67%.

Z toho vyplývá zajímavá otázka: pokud si akcionáři v komunistické Číně mohou ponechat větší podíl ze svých zisků než v kapitalistické Americe, která země je ve skutečnosti kapitalistická a která je komunistická?

Minulý měsíc představili Obama a Mitt Romney svoje návrhy na reformy zdanění korporací, o nichž oba politici tvrdí, že navrátí americkým firmám konkurenceschopnost. Romneyho plán snižuje korporátní daně na 25% a daňovou sazbu pro akcionáře nechává na 15%, neboli akcionáři si ponechají 46% rozdělených zisků a 54% pošlou státu, což situaci skutečně poněkud zlepšuje, i když stále ne na úroveň komunistické Číny.

Není překvapivé, že Obamův plán situaci výrazně zhoršuje. Prezident sice navrhuje snížit daň z příjmu korporací na 28%, ale na druhou stranu chce zrušit daň z kapitálových zisků fyzických osob a kapitálové zisky danit jako normální příjem. V praxi spadá drtivá většina příjemců dividend mezi vyšší příjmové skupiny, a tak velká část dividend bude zdaněna nejvyšší existující sazbou 39%. Obama ovšem chce tuto nejvyšší sazbu ještě dodatečně navýšit, aby měl peníze na svojí reformu zdravotnictví, a proto mnoho z těchto lidí bude platit daně ve výši 44% (v tom je započítán vliv plánovaného postupného odbourání odečitatelných položek pro lidi s vysokými příjmy!). Po dosazení těchto čísel do našeho příkladu připadne 70% zisků státu a 30% akcionářům. To je ještě horší než je dnešní situace.

Ve skutečnosti je situace ale ještě mnohem horší. Korporátní daň je jen jedním ze zdrojů příjmů pro stát. Vzpomeňte na všechny další daně, které korporace platí: mzdové daně a daně z prodeje. Ty sice firmy přenášejí na své zaměstnance a zákazníky, ale stát dostává 100% výnosu z těchto daní, zatímco firmám zůstanou jen náklady na jejich výběr.

Pak tu jsou daně z příjmů, které platí sami zaměstnanci ze svých platů. Tyto peníze samozřejmě patří zaměstnancům a ne akcionářům, ale bez existence korporací usilujících o zisk by nebyly tyto pracovní pozice, platy a ani daně z nich. A i když mají zaměstnanci zrovna tak prospěch z rozdělených zisků po zdanění, akcionáři nedostanou nic. Když tedy zohledníme všechny tyto faktory, zkuste si jen představit, o kolik víc získá z firem stát na daních než samotní akcionáři na dividendách. Kdo ví, kolik to přesně je, ale jsem si jistý, že je to mnohokrát více, než co dostanou akcionáři.

V 19. století byla Amerika skutečně kapitalistickou zemí. Neměli jsme žádné daně z příjmu firem ani jednotlivců. Akcionáři dostali 100% rozdělených zisků. Důsledkem tohoto systému byl obrovský růst amerických korporací, které pomohly zažehnout největší ekonomický rozmach v dějinách světa. To ale bylo tenkrát, dnes je vše jinak.

I kdyby naši političtí vůdcové byli zapřisáhlými marxisty, jakou by měli motivaci znárodnit firmy z Fortune 500, když už dnes vybírají tolik daní? Co by z toho měli, když už dnes mají lví podíl ze zisků firem? Takové znárodnění by jen rozezlilo stávající management firem a zničilo i ty zbytky motivace vytvářet zisk. Zabili by husu, která snáší zlaté vejce. Když stát znárodní firmu, musí ji i řídit. Myslí si snad někdo, že státní úředník firmu uřídí lépe než soukromý vlastník? Pokud by navíc firma utrpěla ztrátu, nesl by ji stát. V současném systému stát dostane lví podíl zisku, ale 100% případných ztrát zůstává soukromému majiteli.

Na tento současný systém existuje slovo: fašismus. Jak fašismus tak komunismus jsou druhy socialismu, ale fašisté jsou aspoň dost chytří na to, aby si uvědomili, že když znárodní výrobní prostředky, tak zaměstnanci a majitelé nebudu tak tvrdě pracovat a stát přijde o příjmy.

Je vážně škoda, že země, která kdysi byla majákem svobody, dnes nechápe, jak doopravdy vypadá kapitalismus. Pokud majitelé korporací nedostanou odpovídající odměnu za rizika, která nesou, americké firmy nezískají zpět své kdysi výsostné postavení, Američané nezískají zpět své ztracené svobody a náš životní standard se bude i nadále propadat. Spojené státy se staly národem vlády, stvořeným vládou a hlavně pak pro vládu.

Článek původně vyšel 5. března 2012 na stránkách Schiffovy radiové talk show pod názvem Why Buy the Cow? , vyšlo na mises.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *