Nový magazín o VPN a internetové bezpečnosti.

Jsme na cestě do otroctví? Posuďte sami

Thomas DiLorenzo před několika týdny přidal na blogu mises.org několik postřehů o aktuálnosti Cesty do otroctví od F. A Hayeka. Kniha byla poprvé vydána ještě během války v roce 1944. Hayek nabízí především britskému čtenářstvu odpovědi na otázky, které kolikrát ani nezazněly. Bylo jasné, že se něco musí změnit, přičemž spousta lidí viděla volbu pouze mezi národním socialismem (tj. nacismus) a mezinárodním socialismem. Hayek spolu se svým učitelem a kolegou Ludwigem von Misesem byli mezi prvními a jedinými, kdo dokázali něco tak zjevného, již v názvu obou hnutí obsaženého, odhalit. A co více, dokázali tuto skutečnost zmedializovat v pravém slova smyslu. Není sebemenších pochyb, že se jim podařilo ovlivnit západní myšlení, tou dobou nepochopitelně nakloněné vidině „sovětského zázraku“, přesvědčit, že něco nehraje. Posuďte sami, jaké citáty DiLorenzo vybral a jak moc odpovídají skutečnosti. Přidávám k nim svůj komentář a tři další. (Citace jsou přeloženy z původního anglického originálu, v češtině kolují dva jiné, kde jsou citáty pochopitelně z jiných stran a v jiném znění).

„Ve jménu pokroku jsme zavrhnuli tu svobodu v otázkách ekonomických, bez které nikdy v minulosti neexistovala svoboda politická.“ (str. 67) Jak mocný může být někdo, na kom závisí vaše živobytí poté, co odejdete do důchodu? Jak může být „politická soutěž“ svobodná a relevantní, když jedna strana politického spektra slibuje, že budete mít v důchodu něco, druhá víc a třetí přiznává, že patrně nic? Posuďte sami, kterým směrem se bude spektrum otáčet. Politické programy jsou sliby, protože slibovat můžou. A protože jsme se v těch oblastech vzdali svých ekonomických svobod, můžou slibovat, téměř cokoliv chtějí. Politická soutěž nebude nikdy fér. Ale vůbec nepomáháme tomu, aby se tomu alespoň přibližovala.

„Individualismus znamená respekt k jednotlivci qua jednotlivci, tj. uznání jeho vlastních názorů a potřeb za výhradně jeho vlastní věc.“ (str. 68) Celý současný stát blahobytu je vystavěn právě proti tomuto pohledu. Jste hloupí, nezabezpečili byste se na důchod. Jste hloupí, nečistili byste si zuby. Jste hloupí a všechno byste utratili v automatech. Nevyhledali byste pomoc, kdyby se vám cokoliv stalo. Kouřili byste a jezdili autem. Patrně nikdo z vás by nikdy neposlal své děti do školy. Pokáceli byste všechnu zeleň a začali fetovat. Přečtěte si zákony (které vlastně již z jejich definice nutně znáte, neznalost neomlouvá), opravdu z nich nevyplývá, že si zákonodárci myslí, že jste hromada krvechtivých kryptonarkomanů nenávidících své děti a stromy?

„Základním principem liberalismu je to, že bychom měli pro uspořádání společnosti užívat co nejvíce spontánních sil společnosti a co nejméně se uchylovat k donucování. Tento princip je schopen nekonečně variací.“ (str. 71) Bojujeme proti tomuto principu, jakkoliv se dá. Jedna kamarádka před prezidentskými volbami prohlásila, že Fisher je ideální prezident, protože vedl statistický úřad, a tak ví, kde co chybí. Je pochopitelné, že je složité pochopit nekonečnou komplexitu spontánního řádu. Je dokonce pochopitelné, že Já, tužka není v počtu čtenářů alespoň dvě místa za Stmíváním. Potřebujeme více Readů, více Randovejch, Friedmanů, Sowellů a Kovandů. Lidí, kteří si uvědomují omezení donucení a vyložených kouzel spontánního řádu a dokážou je sexy prodat.

„Požadavek nové svobody je tedy jen jiným jménem pro starý dobrý požadavek rovného rozdělení příjmů.“ (str. 78) Tento citát ponechávám bez komentáře.

„Socialismus je cestou NIKOLIV ke svobodě, ale k diktátorství a proti-diktátorství, k nejhorší podobě občanské války.“ (str. 79 – jde o citát W H. Chamberlina z knihy A False Utopia, 1937, stránky 202-3.) Známe to všichni. Když jsem si dnes koupil kousek slaniny za 40 korun, byl jsem chvíli skutečně naštvanej. Vydřiduši. Ale měl jsem možnost. A co víc, ta slanina v tom krámě byla. A ten krám byl několik desítek metrů od místa, kde bydlím. Ale není nic horšího, než když máte s kamarádem společné prasátko se sto korunami a na vás zbyde dvanáct korun, protože si vzal „nefér“ podíl. Ať Barrosové vypráví o míru mezi Řeky a Němci. Ať vypráví o pokojnostech ve Španělsku, o veselých Slovácích, kteří si s radostí dávají řecký salát a zapíjejí ho Guinnessem. Tržní vztahy nejsou a nikdy nebudou láskou mezi milenci ani krbem v domácnosti. To nikdo soudný nikdy netvrdil. Ale socialismus se z nich snaží udělat milenecký vztah tím, že nutí lidi sdílet rodinný rozpočet napříč půlkou Evropy. Teď se všichni povinně líbejte. Tak, a teď jste milenci a máte se rádi.

„Roste přesvědčení socialistů, že musíme mít efektivní plánování, že musíme „vyjmout řízení z rukou politiků“ a umístit jej do rukou expertů – věčných úředníků nebo nezávislých a autonomních útvarů.“(str. 104) Tady asi není co dodávat. Obzvláště ne v ČR, v srpnu roku 2013. Hlavně už to nedávejte politikům! Kradou. Odborníci ne. Politici jsou hloupí. Odborníci ne, asi z definice. Asi si nechám vytetovat na triko: „Socialisté věří, že musíme vyjmout řízení z rukou politiků a umístit jej do rukou expertů.“ F. A. Hayek, 1944.

„Plánování vede k diktátorství, jelikož diktátorství je nejefektivnějším nástrojem donucení.“ (str. 110) Od roku 1944 jsme se trochu posunuli v názoru ohledně velkorysého vladaře. Už nevěříme, že král vládne z moci boží, je nadlidskou postavou s nekonečně správnými úmysly. Možná i naopak. A je to dobře. Nicméně stejně se, v malém měřítku, něco děje. Obamova administrativa čte téměř všechny e-maily, ale my to tak nějak považujeme za normální. Je to cena za bezpečnost. Tohle by ještě před dvaceti lety nebylo myslitelné. Ale možná je to jen dobrý vývoj, kdy ve společnosti začíná převládat názor, že sdílení informací nebo jejich kopírování není zločin. Asi ne.

„Neexistuje žádné ospravedlnění názoru, že dokud je moc poskytnuta demokraticky, nemůže být arbitrární.“ (str. 111) Když dnes kdokoliv zaprávničí tvrzením „dle platné legislativy je to zločin“, tak kupodivu není k smíchu ani jím není pohrdáno. V roce 1944, kdy byl Hitler ještě na živu a v plné síle, by se o ospravedlňování demokraticky zvoleného politika asi tolik nedebatovalo. NEEXISTUJE ŽÁDNÉ ospravedlnění čehokoliv na základě demokratických voleb. S volební účastí 50 % se může stát, že 25 % lidí nemá pravdu, je obalamucena nebo „zaplacena“. 2,5 miliónu lidí stačí v ČR na většinu v PSP.  To je počet českých důchodců.

„Vládní plánovač bude nucen rozšířit svou moc až do té míry, kdy obsáhne úplně vše.“ (str. 137) V ČR platí přes 25 tisíc různých předpisů. Máme přes dva tisíce zákonů a naše právo čítá téměř 150 tisíc paragrafů. Kdybychom četli jeden paragraf pouhou minutu, chodili do práce a měli volný čas pouze ke čtení paragrafů, trvalo by nám všechno přečíst jeden celý rok. Kdybychom věnovali hodinu denně čtení paragrafů, potom bychom „znali“ svá práva za osm let. Ačkoliv pro to nejsou data, domnívám se, že by právní řád rostl rychleji. A pak že neznalost neomlouvá. Každý soudný člověk, který ve volném čase hraje šachy, věnuje se dětem nebo pije pivo, musí jasně vidět, že neznalost omlouvá. Tím pochopitelně nemám na mysli vždy a za každého počasí platné zločiny, které drží naší již tak horkou jehlou sešitou společnost civilizovanou, tedy útok proti osobě nebo jejímu majetku.

„S každým státním příslibem absolutního zabezpečení jedné skupiny nezbytně klesá zabezpečení skupiny jiné.“ (str. 153) Hayek definoval volební programy. Vy, má skupino, vy budete v pohodě. Prachy na to vezmem od jiných, mezi kterejma nemáte žádný kamarády. Zajímavé na tom je, že historicky byli „ti jiní“ cizinci. Dnes se tento názor pořád nosí (národních konzervativců nebo národních socialistů je požehnaně), avšak není všudypřítomný. Naprostá většina z nás byla během života několikrát za hranicemi a na rozdíl od 17. století se nedá moc pracovat s propagandistickým tvrzením, že cizáci pojídají děti a chtějí nás všechny vymazat z mapy světa. Pořád se to říká o Íráncích, Severokorejcích a pár dalších národech, které obyčejný člověk ze západního světa nikdy neviděl, ale kdokoliv je navštívil, tak by jim nikdy na hlavu bombu neposlal. Světe div se, jsou to lidi.

Já dodávám své oblíbené, první dva bez komentáře:

„Jakákoliv mezinárodní autorita, která není podřízena vyšší politické moci, i kdyby jí byla přísně vymezena určitá oblast, může snadno vykonávat nejtyranštější a nejnezodpovědnější moc, jakou si lze představit.“ (str. 234-235, HT: Martin Pánek)

„Může znít vznešeně říct: vykašleme se na ekonomii, pojďme budovat lepší svět! Ve skutečnosti je to však ryzí nezodpovědnost.“ (str. 215)

„V hlavách těchto ne úplně nepraktických „realistů“, kteří obhajují podobné věci, je zřejmě vize, že zatímco velké mocnosti nebudou ochotny podřídit se jakékoliv vyšší autoritě, budou mít možnost použít tuto mezinárodní“ autoritu k prosazení své vůle vůči menším národům v oblasti, nad kterou vládnou.“ (str. 236-237) „Navzdory tomu, co se dnes obecně říká, je velmi vzdálené pravdě, že potřebujeme nějakou mezinárodní ekonomickou autoritu… Potřebujeme naopak politické moci, které se navzájem omezí a jejich vzájemný konflikt ve skutečnosti udrží rovnováhu…“ (str. 238). Všechna čest mému příteli, který, ač jsem přesvědčen, že to neměl z Hayeka, ale z dospělosti vlastního rozumu, vždy razil to samé. Jedinou šancí, jak omezit chamtivost politiků, je postavit ji proti chamtivosti jiných. Ať je to chamtivost lidí nebo chamtivost jiných politiků. Daňová konkurence funguje. „Harmonizace“ je cizí slovo užívané pro „zákaz“ čehokoliv, co se ostatním nehodí. Tedy nízkých cen (prapodivně s výjimkou ceny práce), nízkých daní, malých úřadů… Ostatně, žijeme v realitě Evropské unie, můj komentář je úplně zbytečný.

Dominik Stroukal učí ekonomii na PORGu a na NF VŠE, vyšlo na mises.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *