Nový magazín o VPN a internetové bezpečnosti.

Jak se ukazuje, tak deflace je přeci jen dobrá

Dnes šéf Bundesbanky v typicky německém stylu zchladil studenou sprchou poslední kolo evropských požadavků na Německo, aby na svá bedra naložilo tíhu zotavení ze třetího ponoru do recese, když zatracený president Bundesbanky Jens Weidmann v pátek zavrhl volání po stimulačním plánu pro Německo s tvrzením, že pouze strukturální reformy a více konkurenceschopnosti může ekonomiky eurozóny nakopnout k zotavení. „Volání po plánu fiskálních stimulů z veřejných peněz v Německu, aby to nastartovalo ekonomiku eurozóny, je úlet,“ řekl pan Weidmann v projevu na ekonomickém summitu pořádaném německými novinami Süddeutsche Zeitung.

A má samozřejmě pravdu: čím déle bude Evropa insolventní, a čím více budou nekonkurenceschopné vlády před sebou kopat mrtvoly problémů a nutit Německo, aby udělalo veškerou tu těžkou práci, tím déle nebude Evropa schopná se vyhrabat z jámy, která se prohlubuje každým uplynulým dnem. Krátce: Pan Weidmann se odmítá „pustit do práce“ pro bandu zkorumpovaných a úplně bezradných politikářů.

A potom přišel s čímsi šokujícím: bylo to totiž logické. Citoval WSJ, který tvrdí: „Míra investic, která je nad růstovým potenciálem rozvinuté ekonomiky, nejspíš prosperitu neposílí – a to platí jak pro veřejné, tak pro soukromé investice.“

Více:

Německá vláda sdílí hledisko pana Weidmanna. Říká, že veřejné investice nemohou vyřešit problémy s růstem v eurozóně, jelikož k tomu je zapotřebí strukturálních reforem. Mezinárodní měnový fond a sousední země Francie a Itálie na Německo apelovaly, aby navýšilo veřejné investice. Ale Berlín slíbil pouze 10 miliard € (12,5 miliardy $) dodatečných veřejných investic během tří let počínaje rokem 2016 v naději, že to by mohlo podnítit 50 miliard € soukromých investic.

Pan Weidmann rovněž zdůraznil, že falešná je i víra, že by snad monetární politika centrálních bank mohla vyřešit ekonomické problémy tohoto bloku.

„Víra, že prostředky monetární politiky lze podnítit ekonomický růst a potenciálně i trvalý, nebo vytvořit trvalá pracovní místa, je iluzí,“ řekl pan Weidmann. „Tohoto lze nakonec dosáhnout jedině strukturálními reformami, protože růst a zaměstnanost se dostavují jen v inovativních společnostech s konkurenceschopnými produkty a dobře vzdělanými a vysoce motivovanými zaměstnanci.“

A v tom je ten zakopaný pes: Evropa je alergická na strukturální reformy a jak jsme už v minulosti ukazovali, obviňuje ze svého trudného údělu zlo, zlo „uskrovňování“ (což je poněkud paradoxní u kontinentu, kde se rekordní zadlužení stává ještě rekordnějším s každým uplynulým čtvrtletím), když ve skutečnosti to, co způsobuje probíhající evropskou depresi je zločin, korupce, kamarádíčkovství a chybná alokace kapitálu.

Ale nic z toho není novinka. Co je opravdu novinkou, a co bylo na Weidmannově prohlášení skutečně pozoruhodné, byly jeho otevřené útoky na stupiditu Keynesiánské ekonomiky samotné. Abychom to připomněli od Bloomberg: Člen rady guvernérů Evropské centrální banky (ECB) Jens Weidmann na shromáždění v Berlíně řekl, že spotřebitelské ceny v euro-oblasti jsou „silně ovlivněné cenami energií, a ty v současnosti zažívají pozitivní nabídkový šok.“

Pointa: „Existuje stimulující účinek cen energie – ten je něco jako menší stimulační balíček.“

Počkejte ale, není to snad deflace, co je podle Keynesiánské vúdúnomiky tím nejstrašlivějším představitelným strašákem?

Ukázalo se, že deflace je špatná jedině, když má dopad na S&P 500. Není jinak deflace u takových věcí, jako jsou ceny energie a další náklady na vstupy, náhle býčím tahounem? Takže podle této logiky u Japonska s jeho narůstajícími náklady na energii v důsledku devastace jejich měny to musí být rána uprostřed jejich zatím největší deprese. K čemuž samozřejmě došlo, jak jsme před tím varovali už počátkem roku 2013.

Prozatím jsme však více zaměření na oficiální transformaci Německé centrální banky na centrální banku „rakouské“ ekonomiky.(Poznámka překladatele: Jde o narážku na tzv. Rakouskou ekonomickou školu, asi nejklasičtější nauku liberální ekonomie, která bývá považována za protipól oficiální Keynesiánské makroekonomické doktríny.)

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: zerohedge.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *