Nový magazín o VPN a internetové bezpečnosti.

Breaking Bad a libertariánství

29. září 2013 skončil jeden z nejpopulárnějších a nejlépe hodnocených televizních seriálů Breaking Bad, česky vysílaný jako Perníkový táta. Tento článek berte jako krátká, pouze volně související zamyšlení nad tím, co jsme v tomto seriálu mohli vidět ‒ se zvláštním zaměřením na to, co by mohlo připadat zajímavé ekonomům a libertariánům. Poslední varování: Článek obsahuje spoilery, takže pokud se terpve chcete dívat, článek zavřete a počítač přejeďte magnetem.

Pozor, obsahuje spoilery!

Geniální, avšak životem sedřený chemik Walter White dostane rakovinu a rozhodne se začít vařit metamfetamin, v češtině známý pod německým obchodním jménem pervitin. Pro účely drogového byznysu se pojmenuje po jiném geniálním vědci, který trpěl na rakovinu, Werneru Heisenbergovi, jenž je známý především pro svůj princip neurčitosti.

V seriálu o fungování byznysu, který stojí mimo zákon, není samozřejmě o filosofické, právnické a libertariánské motivy nouze. Mojí nemocí z povolání zřejmě je, že v něm vidím i spoustu ekonomických témat. Pojďme se na některé zajímavé aspekty podívat.

Prakticky celý děj seriálu se kvůli ekonomickým pobídkám pro filmaře odehrává v Novém Mexiku – státě, kde byl po dvě období guvernérem libertariánský kandidát na prezidenta Gary Johnson (Breaking Bad se natáčelo, když už dávno nebyl v úřadu). Několik scén se odehrává v Mexiku, jedna scéna v Německu a několik klíčových scének v posledních okamžicích seriálu se odehrává v New Hampshire, tedy státě, kde sídlí libertariánský Fee State Project a jehož oficiálním heslem je Live Free or Die (Žij svobodně nebo zemři, pozn. redakce NEdaním.cz).

V seriálu taky vystupuje přiznaný libertarián Gale Boetticher, taktéž chemický génius, který má na autě volební samolepku Rona Paula a říká: „Já jsem určitě libertarián. Dospělí se rozhodují dobrovolně a chtějí to, co chtějí, a pokud jim to nenabídnu já, seženou to někde jinde. A u mě aspoň dostanou to, za co si platí; žádné toxiny nebo nečistoty navíc.

Klíčovou otázkou je, zda považujeme prodávání drog zoufalým lidem za morálně špatný čin. Seriálový Heisenberg byl schopen vyrábět metamfetamin, který byl téměř stoprocentně čistý. Zatímco u heroinu znamená jeho průmyslová příprava téměř odstranění negativních doprovodných efektů, u metamfetaminu to tak není. Jak píše Mráz (2013), s. 47 o heroinu:

„Až paradoxní je tento mechanismus u heroinu, který je jako čistá látka pro tělo téměř neškodný, nejhorším účinkem je zácpa a svědění (předávkování však možné je!), avšak díky [namíchání s více látkami] se z něj stává doslova zabiják a je mnohdy považován za nejdestruktivnější drogu vůbec.“

O metamfetaminu pak (s. 27):

„Pervitin je stimulační droga užívaná především za účelem zvýšení sebedůvěry, zaujatosti a výkonnosti pro to, co právě intoxikovaný dělá (ve společnosti je člověk více komunikativní a empatický, při učení schopný podstatně lépe se koncentrovat, při sportu dokáže jít až za hranice vlastních schopností, případně několik dnů nejíst a nespat). Nevyvolává žádnou fyzickou závislost, díky svým účinkům však silnou psychickou. Z akutního hlediska jednotlivci hrozí předávkování (při nitrožilní aplikaci). Při několikadenním „tripu“ pak halucinace a totální vyčerpání. Při dlouhodobém vysokém užívání je velmi škodlivý. Poškozuje mozek, srdce, játra a vede k toxické psychóze. Dále pak hrozí rizika plynoucí z nitrožilního užití (podobná jako heroin). Z akutního hlediska není krátkodobý uživatel pro společnost nebezpečný v podstatě vůbec, po delší době pod vlivem může být nebezpečný kvůli svým halucinacím a neodhadnutí svých schopností. Externality, jenž [sic] přináší dlouhodobé užívání jsou především náklady na léčbu, prevenci, kriminalita způsobená potřebou finančních prostředků pro nákup drogy, či případná agresivita způsobená paranoiou či abstinencí. Cena jednoho užití činí 50–500 Kč, záleží na toleranci. V České republice je oblíben především pro svou poměrně jednoduchou výrobu (díky níž zde za socialismu, kdy byl trh s drogami podstatně méně rozvinut než dnes, získal jistou „tradici“).“

Ani tak ale nelze pochybovat o tom, že čistý produkt kupovaný pod nějakou zavednou obchodní značkou je pro zákazníky bezpečnější než pouliční směska od podomních vařičů (viz Jesseho přimíchávání chilli). Geniálně vybudované impérium Guse Fringa, ve kterém Heisenberg dělá šéfkuchaře, nám tak dává nahlédnout do situace, jak by mohl drogový byznys vypadat při legalizaci: Perektní, čistá laboratoř, kterou řídí vystudovaní chemici, profesionální dodávky surovin, profesionální mezinárodní distribuce i s ostrahou a unikátně odlišený produkt, u kterého se zákazníci mohou spolehnout na vysokou kvalitu, za kterou platí „top dollar“, jak říká Lydia Rodartová-Quaylová.

Není pravda, že by zákazníci nepožadovali vyšší kvalitu, jak se nám snaží namluvit kdejaký intelektuál. Můžete namítnout, že toto je seriálová fikce. Data pro trh s metamfetaminem budou zřejmě obtížněji sehnatelná, ale jak ukazuje Stroukal (2011), na trhu s marihuanou tato diferenciace produktu bez problémů funguje a zákazníci skutečně „top dollar“ za vyšší kvalitu platí.

Ve světě bez drogové války, která jenom americké daňové poplatníky stojí 50 miliard dolarů ročně (Flegr 2009), by tak géniové typu Guse Fringa, Gala Boettichera a Heisenberga mohli dělat zcela legální byznys, pro ně zřejmě celkem výnosný, protože si díky inovacím uměli najít konkurenční výhody. Takto je jejich talent aspoň zčásti vyplýtván na kriminální aktivity, z nichž ty nejhorší jsou sériové vraždy a nájemné vraždy. I chladnokrevný drsňák Mike Ehrmantraut by jistě radši hlídal Fringův byznys bez toho, aby musel zabíjet.

Naštěstí se snad schyluje k lepšímu. Válka proti drogám totiž neexistuje bez války proti marihuaně, která ji financuje. A vypadá to, že válka proti marihuaně možná skončí dříve, než jsme si troufali pomyslet.

Někoho možná zarazí, že Mike Ehrmantraut se snaží dopravit peníze svojí vnučce, a přestože není z ničeho ani obviněný, natož usvědčený, DEA peníze prostě zabaví, dvakrát. To je možné kvůli protiústavnímu principu zvanému asset forfeiture, při kterém existují případy typu New Mexico v. $2,000,000, kdy policie prostě zabaví majetek, o kterém tvrdí, že pochází z drogové trestné činnosti, a majitel tohoto majetku pak musí prokazovat, že žádnou takovou činnost nevyvíjel! Pokud nevěříte tomu, že je možné vést trestní řízení proti majetku a ne osobě a pokud nevěříte, že je možné, že takový hluboce protiústavní princip v USA skutečně existuje, pak si vyhraďte hodinku svého času na tenhle článek z časopisu New Yorker.

(Tento princip do amerického práva zavedla vláda Ronalda Reagana, což je dle mého to nejhorší, čeho se kdy dopustila, a nemůžu pochopit, jak někdo něco takového vůbec může napsat na papír. Dlužno dodat, že za Reaganovy podoby zákona ještě peníze nezůstávaly oddělením, která je takto sesbírala, takže se policie ještě držela celkem při zdi. Když ale novela zákona tyto výnosy přihrála sběračským oddělením, roztrhl se s tímto sprostým okrádáním nevinných občanů pytel.)

Naprosto komicky pak působí hlášky šéfa místního oddělení DEA Hanka Schradera, jehož „ruka zákona“ má na svědomí kromě výše zmíněného protiústavního zabavování majetku např. protiústavní no-knock raids, protiústavní rasové profilovánínezákonné sledování aj., který říká např.: „Tohle není nacistické Německo.“ nebo „Máme tu takovou věc, co se jmenuje ústava.“ Některé tyranské praktiky, které předvádí Obamova vláda, však nedělal ani Hitler.

Zajímavý rozhovor se odehraje v jednu chvíli mezi Heisenbergem a Hankem Schraderem z DEA:

DEA: Jo? A co je to za hranici?

Heisenberg: No, co je legální, co je nelegální. Kubánské doutníky, alkohol. Chápeš, kdybychom tohle pili v roce 1930, překračovali bychom zákon. V jiném roce by to bylo v pohodě. Kdo ví, co bude legální za rok?

DEA: Myslíš jako trávu?

Heisenberg: Jo. Jako trávu. Nebo cokoliv.

DEA: Kokain? Heroin? 

Heisenberg: Prostě říkám, že je to arbitrární.

DEA: Měl bys navštívit vězení. Tam uslyšíš spoustu chlapů mluvit takhle.

Podle mě ale přijde z libertariánského hlediska nejzajímavější scéna v momentě, kdy se Hank Schrader z DEA snaží protiprávně vypáčit karavan, který zároveň sloužil jako pojízdná laboratoř. Majitel parkoviště ho vyžene sukovou holí.

DEA: Pane Pinkmane, chcete k tomu ještě přidat odporování zatčení? Přidáme to. Mně to kůži netrhá. Poslední šance udělat to jednoduše.

Majitel parkoviště: Máte soudní povolení k prohlídce?

DEA: A vy jste kdo, hm? Kdo jste a co víte o tomhle karavanu?

Majitel parkoviště: Jsem majitel tohoto parkoviště. Což znamená, že nedovoleně vstupujete na soukromý pozemek. A co se toho karavanu týče, připadá mi zamčený, což znamená, že do něj chcete násilím vstoupit, takže znova: máte povolení?

DEA: No, ale já žádné nepotřebuju, když mám důvodné podezření.

Majitel parkoviště: Důvodné podezření se vztahuje na vozidla, jak chápu já. Chápete, zastavení vozidla na silnici a co já vím.

DEA: Vidíte tyhle kulaté gumové věci? To jsou kola. Tohle je vozidlo.

Majitel parkoviště: Tohle je bydliště, rezidence… chráněná čtvrtým dodatkem před nezákonnými prohlídkami a konfiskacemi. Viděl jste ten karavan jet? Jak víte, že funguje? Viděl jste nějaké protizákonné jednání? Mně to připadá, že tady jenom chcete něco najít bez podezření. Nemyslím si, že by to obstálo před soudem.

DEA: Jo? Tak se podívejte na tohle. Jako co vám to připadá? Mně teda připadaj jako díry od kulek. V tomhle bydlišti někdo střílel ze zbraně. Existuje pár soudců, kteří by to uznali jako důvodné podezření.

Heisenbergův partner Jesse: Jak jste mohl vědět, že tam jsou ty díry, dokud jste neodlepil tu pásku?

Majitel parkoviště: To je pravda. Důvodné podezření musí být jasně zřetelné.

DEA: Někdo je vevnitř.

Jesse: Soukromé bydliště. Neobtěžujte mě. Děvko.

Kdo by býval čekal, že majitel parkoviště bude mít tak dobře nastudovanou judikaturu Nejvyššího soudu?

V seriálu je tak výborně ukázáno, jak válka proti drogám způsobuje zcela zbytečné škody doma (v USA) i v zahraničí (zejména na jih od USA), jaké násilí páchá na nezúčastněných stranách, nebo jaké pohrdání právním státem plodí. Breaking Bad taky dobře ukazuje, že ve válce proti drogám se mrhá talentem nadaných lidí na nemorální aktivity – jak na straně drogových géniů Fringa a Heisenberga, tak na straně Hanka Schradera z DEA, který prokáže, že je výborný vyšetřoval a v civilu sympaťák, ale práva občanů mu neříkají vůbec nic.

I přes některé pasáže ve scénáři, které mi nedávaly velkou logiku, mi seriál připadal celkově napsaný velmi dobře. Buď jsem se ale na konci špatně díval a uniklo mi něco zcela zásadního, nebo je ve scénáři posledních dílů bota jako hrom: Jak to, že najednou všichni vědí, že Walter White je Heisenberg, když už neexistuje nikdo, kdo by ho podezříval, žádný fyzický důkaz neexistuje (už ani ty peníze) a všechny doposud sesbírané materiály jsou už taky pryč? (Sám jsem si to nejdřív neuvědomil, upozornila mě na to Šárka.) Tuhle debatu ale raději přesuňme do jiného vlákna.

Poslední poznámka: V roce 2013 byl v tomto skutečném světě, nikoliv tom televizním, uvězněn dealer metamfetaminu jménem Walter White. Jedna z nejbizarnějších náhod, co jsem kdy viděl.

Fascinující seriál. Tread lightly.

Martin Pánek je členem Republikového výboru Svobodných, vyšlo na mises.cz

Doporučujeme také:

Proč bychom měli legalizovat heroin?

Legální marihuana

Tráva a libertariáni

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *